Poučení z Afriky

Publikované 22.07. 2017 o 08:37 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Tak jsem se právě vrátil z dovolené. Z Jižní Afriky, kam jsem letos zamířil už ani zdaleka ne poprvé. Protože to tam mám rád. Třeba i proto, že tam lidé oplývají pro nás poněkud neobvyklou moudrostí. Bohužel neobvyklou moudrostí.

Ubytoval jsem se v Oudtshoornu, městečku, o kterém většina z vás zřejmě dosud ani neslyšela, a v pokoji našel mezi obvyklými prospekty a podobnými materiály i jedno poučení. Poučení, které není v ničem světoborné. Protože je logické a není vůbec ničím novým. Jenže…

Jenže u nás v Evropě se na to tak jaksi „korektně“ zapomíná. K naší vlastní škodě.

A myslím, že by se zapomínat nemělo. A proto jsem si toto poučení vyfotografoval a pro lidi neznalé angličtiny i přeložil. Protože bychom si to tu přečíst měli. A měli bychom si to připomínat. Čím častěji, tím lépe (pro nás).

Jenže politici a média nám to „z humánních důvodů“ vesměs raději připomínat nebudou. A byl bych nerad, kdybychom na to zapomněli. A přivedli tím sami sebe do horoucích pekel nebo jiných nelichotivých míst.

Jak na onom nikterak vzhledově atraktivním listu papíru určeném pro návštěvníky oněch míst stojí…

Myslete, než dáte

Víme, že se staráte a že chcete pomáhat, ale prosíme, přemýšlejte, než dáte peníze dětem žebrajícím na ulicích.

– Jestli dáte peníze dětem žebrajícím na ulicích, motivujete je, aby zůstaly na ulici. Ony tak už víc nebudou chtít jít do školy.

– Podporujete jejich závislost na alkoholu a drogách.

– Ani dávání oblečení a jídla dětem nepomůže, protože ony to pouze vymění za peníze, drogy a alkohol.

Děti, které žebrají, nemají nadějnou budoucnost. Prosíme, pomozte nám nedáváním ničeho dětem žebrajícím na ulici.

Nic nového pod sluncem, že? Žádný světoborný objev. Jenže, jak jsem výše zmínil, u nás se na to často „zapomíná“. A zapomínat by se nemělo. Mělo by to platit – přinejmenším u nás ve světě nazývajícím se „vyspělý“ – všude.

A nemělo by to platit ani zdaleka jen v případě dětí ulice. Mělo by to platit pro všechny „sociální případy“. Pro ty, kdo přece nepůjdou dělat něco užitečného, kdo se nebudou zatěžovat, špinit si ručičky prací. Když je přece sociální stát docela dobře uživí. Z peněz nás všech…

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.