Prvotřídní let 4

Jak jsem v předchozích částech zmínil, prostě jsem se letos po letech nenáročného a spořivého způsobu života proletěl i v opravdové první třídě letadla. Přesněji dvou letadel. Stalo se tak poprvé a zřejmě i naposled v mém životě. A mám-li shrnout zkušenosti s tímto zážitkem, mohu vám to také doporučit. Ale pokud si to z nějakého důvodu nebudete moci nikdy dovolit, i když byste chtěli, nelitujte, i toto má své nedostatky, nejen přednosti.

V obou případech skýtalo využití první třídy možnost projít přednostně letištní bezpečnostní kontrolou. Což ale není aspoň v Praze zase až tak velká výhoda, protože tady není těch čekajících zase až tak moc.

Při čekání na letištích máte možnost využít lounge. Což je určitě zpříjemnění času, ale pochopitelně jen když ho máte. A já měl čas na přestup tak omezený, že jsem žádnou nevyužil.

Při přestupu z letadla do letadla vás prý čeká někdo, kdo vás odvede nejkratší a nejpohodlnější cestou z místa na místo. Ale v tom případě se raději dobře rozhlížejte. Já jsem tu neoznačenou paní v Curychu u východu z letadla prostě přehlédl a dozvěděl jsem se o ní až ve chvíli, kdy jsem dorazil k dalšímu východu do letadla a úředník se divil, proč jsem ji nevyužil a došel tam sám.

V letadlech Lufthansy a Swiss si můžete předem objednat, jakou chcete stravu, a tu vám pak přinesou, kdykoliv chcete. Ale ne vždy je to právě jídlo pro obyčejného člověka. Mne odkojeného párky a sekanou nepřivedou k blaženosti kombinace jako houby na pudinku, chleba s rostlinným olejem v mističce, krevety se šlehačkou, losos, který nemá žádnou chuť, nebo kaviár, který chutná míň než sardinky z konzervy a podobně. Stejně jako vám tu nabízejí různá vína, což neocením, protože mě po nich leda tak pálí žáha a rozeznám nanejvýš červené od bílého.

Dvě letušky na pár lidí v takové první třídě jsou víc než dost a opravdu se snaží. Což je příjemné. Ale já na takovou pozornost nejsem zvyklý, takže mi ty švýcarské svou věčnou úslužností začaly časem pomalu lézt na nervy. Nic proti nim.

Také se vám sem přijde osobně představit kapitán letadla. A docela příjemně si s ním popovídáte. Takže víte, komu vkládáte svůj život do rukou. A ten německý kapitán Langhans vypadal opravdu příjemně a důvěryhodně.

Možnost poležet si během letu je určitě dobrá. Ale že by to bylo dokonalé, to se říci nedá. Lůžka v první třídě Swiss a Lufthansy jsou sice dost velká a široká, navíc s výhledem na docela velkou televizi, ale zkuste si představit, jak se asi leží na vzpouzejícím se býkovi při rodeu. A poležení tady je za turbulencí dost podobné.

Prostě se první třídou létá daleko lépe než třídou turistickou, ekonomickou. Ale přece jenom cítím, že patřím spíš do té ekonomické třídy mezi nás, obyčejné lidi. A to nejen proto, že je tu značný cenový rozdíl. A tak se budu příště zase raději trochu mačkat mezi námi „černými vzadu“.