Poznáte Benešovo Memorandum o Slovensku z roku 1946?

V súvislosti s tromi zavádzajúcimi vetami kardinála Duku na pohrebe kardinála Tomka, a vzhľadom na niektoré názory všetko „objímajúce, tolerujúce a ospravedlňujúce“, dovoľte mi odcitovať neveľkú časť z Memoranda o Slovensku, ktoré vydalo oddělení pro vědeckou politiku při straně národně socialistické, strane Edvarda Beneša, 7. júla 1946. Celé memorandum uverejnil Historický časopis XVI: 2, 1968 a vrele ho odporúčam prečítať na linku https://www.protiprudu.org/memorandum-o-slovensku/.

„Existence československého státu nebude zajištěna, dokud nebude získán bezvýhradne pro československou myšlenku slovenský lid a dokud slovenská politika nestratí své protičeské zabarvení. Teoretickým rozborem lze zajistit tyto cesty, jimiž může česká politika žádaného cíle dojíti:                      A. Duchovní asimilací slovenského lidu,                                                                                                     B. Mocenskou asimilací slovenského národa.                             

… Jest možno působiti:                                                                                                                                      a. prostřednictvím intelligence, nebo                                                                                                              b. prostřednictvím církve.

Nejjednodušší, nejrychlejší a nejhladší cesta je cesta získat slovenský lid prostřednictvím církve. To ovšem předpokládá nejprve získání církve samé. Cirkevní hierarchie není slovensky nacionalistická nýbrž katolická, necíti nacionálně, nýbrž – sit venia verbo cirkevne – imperialisticky. Pokud by snad hlavně v nižším kléru se vyskytovaly i motivy nacionální budou cirkevní vrchnosti při tuhé kázni cirkevní organizace hladce potlačeny. Jen taková věc jako mše svatá, sloužena 28. října za republiku, nebo občasná společná motlitba za trvání republiky po mši, by vykonala na Slovensku pro stát více, než desetiletá uvědomovací práce. K ovlivnění cirkevní hierarchie jsou v současné době tyto možnosti:

a) prosazení Československu opravdu oddaného a energického i politicky nadaného arcibiskupa pro Slovensko a jeho všestranná morální i materiální podpora státem. Energický arcibiskup, který by sem ovšem nemusel obávat zákroku z nejvyšších mist cirkevních, by mohl Slovensko velmi rychle učinit i spolehlivou součástí státu, i zlikvidovati vhodnou cirkevne náboženskou dikcí i protičeské zaujetí. (Ovšem acibiskupský stolec je v současné době obsazen).

b) Pro Československo má býti jmenován kardinál, který bude míti dozor nad veškerým klérem v republice. Kdyby jím byla jmenována energická, prozíravá a politicky schopná osobnost česká nebo československy smýšlející, bylo by možno vynutiti československý kurs i na kléru slovenském.

c) Nejúčinnejší cestou by byl přímý pokyn Říma, který požívá na Slovensku téměř neomezené autority. Boj o Slovensko se neděje mezi Prahou a Bratislavou, nýbrž mezi Prahou a Římem. Vyrovnání s Římem, který by ovšem žádal nejzažší ústupky, by bylo nejspolehlivější cestou k zlikvidování slovenské otázky.

(Pozn.: Kdyby se podařilo prosadit třeba jen autoritativní církevní vyhlásení sv. Václava za patrona a světce nejen českého, nýbrž i patrona celého státu, bylo by možno vytvořit na Slovensku jeho Kult s dalekosáhlymi účinky politickými. Státotvorná a národotvorná funkce tak se osvědčivší při tvoření českého národa a spojení Čech s Moravou, pro Slovensko ješte nevyprchala a nelze ji podceňovat.)

Je snad zbytečně podotýkat, že pokus o boj proti Římu nebo proti církví, ať jakkoli motivovaný, by situaci podstatně zhoršil.“

Priatelia, nejde mi o nič iné, len aby sme mali otvorené oči, uši, ale aj srdcia. A v nich lásku pre všetkých. Aj pre spravodlivých Čechov.

21. augusta 2022.