Český sociálně-demokratický ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek se v souvislosti s úvahami o blížícím se konci intervencí České národní banky, tedy o konci trvající reality, kdy stát svévolně znehodnocuje vlastní měnu a ožebračuje tím své (zejména ty spořivé) občany, nechal po dlouhé době své tradiční „neviditelnosti“ zase jednou slyšet.
A vyjádřil oprávněnou obavu, že kdyby koruna, národní bankou dále neznehodnocovaná, posílila… mohlo by nastat propouštění a naši lidé by mohli přicházet o práci (https://www.denik.cz/ekonomika/silna-koruna-lide-by-mohli-prijit-o-praci-20170203.html).
Protože kdyby se koruna dostala třeba na 22 korun za euro nebo začala poskakovat, otevřela by se učiněná Pandořina skříňka a došlo by na největší riziko pro reálnou českou ekonomiku. Protože…
Protože pak by výrobci přesunuli jednoduchou výrobu produkovanou levnými pracovními silami z České republiky do zahraničí a některé jednoduché práce by od nás prostě zmizely. Češi by pak totiž byli dražší než konkurence a jejich práci by se vyplatilo přenechat lidem z Východu či z Asie.
Zmíněný český ministr tak konečně řekl pravdu. Sice trochu zaobalenou, ale přesto tvrdou. Že se ten český „ekonomický zázrak“, který (jeho) vládnoucí sociální demokracie s koaličními partnery ráda prezentuje jako svůj ohromný úspěch, ta nízká nezaměstnanost a zároveň obstojná konkurenceschopnost českého trhu, vlastně neopírá o nic jiného než o chuděru uměle znehodnocovanou měnu. Díky níž jsou čeští dělníci pouhou lacinou pracovní silou.
Lacinou tak, že jsou v současnosti pro výrobce dokonce výhodnější než chudí Východoevropané či Asiati.
Bublina splaskla…