Češi si prý nemají důvod stěžovat na dostupnost a kvalitu zdravotnictví a také si na toto nijak extra nestěžují. Protože se jen méně než dvěma procentům Čechů nedostává takové zdravotní péče, jakou očekávají, a problémem je v tomto případě spíše jenom nerovnoměrné rozmístění lékařů v různých oblastech země.
Mají-li pak Češi se zdravotnictvím nějaký problém, pak jsou to jenom náklady, jež v souvislosti s tímto mají, protože ne vše je zadarmo. Což se týká především doplatků za léčiva a některé materiály či pomůcky (https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/536928/zdravi-v-ohrozeni-tretina-cechu-ma-problem-zaplatit-lecbu-a-medikamenty.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk).
Až třetina českých domácností prý má tu větší a tu menší problémy s hrazením zmíněných výdajů za léčení, pro každou třicátou českou domácnost jsou tyto výdaje problémem velkým. A to přesto, že tato finanční spoluúčast tvoří vlastně jenom 14,8 procenta celkových výdajů na zdravotnictví. Tedy že Češi platí jenom zhruba sedminu toho, co péče o ně stojí. To ostatní je uhrazeno ze systému zdravotního pojištění.
Česká republika se tak prý moc neliší od zbytku Evropy. Ba může prý na sebe být dost pyšná. Protože i v rozvinuté Evropě jsou země, kde jsou na tom lidé mnohem hůř. Třeba v Řecku prý má problémy s hrazením zdravotní péče až devadesát procent lidí, v Maďarsku je podobných 74 procent, v Lotyšsku 64 procent, v Itálii procent šestapadesát.
Češi tak mohou být hrdí na to, jak málo z nich má problémy s hrazením zdravotní péče. Prý se mohou přímo dmout pýchou.
To by ovšem jako tradičně nesmělo existovat jedno „ale“.
A sice to, že v sobě zdravotní systém, jenž hradí lidem většinu plateb za zdravotní péči, ukrývá jednu neblahou skutečnost. A to tu, že ho financuje jen čtyřicet procent obyvatel České republiky. Za ostatních téměř 60 procent populace hradí pojistné stát. Z daní těch čtyřiceti procent.
Jaká je tedy realita?
Jeden pracující Čech platí zdravotní péči sobě a navrch ještě jednomu a půl jinému člověku. Seniorovi, dítěti, rodiči na mateřské dovolené, nezaměstnanému, vězni, bezdomovci, imigrantovi,… Protože je tato solidarita (v některých případech) slušnost a (v některých případech) blbost. Jež je ale nezbytná.
Protože kdyby pracující dvě pětiny obyvatel neplatily přemrštěné částky za sebe i za nevýdělečné tři pětiny, rázem by se ukázalo, jak mizerně na tom Česká republika vlastně je. Kolik obyvatel si zdravotní péči vůbec nemůže dovolit.
Čehož se ale „sociálně slabší“ spoluobčané bát nemusí. Protože takoví jako já jim to ze svých daní zaplatí a takoví jako já i ty poplatky navíc nějak zvládnou. Třeba jako já těch více než pět tisíc za pár zubních plomb v posledních dnech. Protože ty chudé nelze nechat na holičkách.
Jinak by se totiž zlobili a nezvolili by ty politiky, kteří tento systém podporují a udržují v chodu. A šedesát procent lidí je příliš mnoho hlasů ve volbách.
To se raději budeme dál pyšnit tím, jak je to v České republice v oblasti zdravotní péče skvělé. Když tu má problémy s placením malé části zdravotní péče jen třetina lidí a i většina z těchto to nakonec nějak zvládne.