Históriu vraj píšu víťazi. U nás ju 17. novembra písali tajné služby a nimi najaté médiá. Tí prví už dávno nie sú pri moci a preto môžeme dnes slobodne hovoriť o tom, ako nás tí druhí vytrvalo klamú. Fakty ich usvedčujú:
Lorenc vypovídá, Budaj potvrzuje
O tom, že StB držela v rozhodujících listopadových dnech ochrannou ruku nad právě se formující alternativní mocí, promluvil sám generál Lorenc v knize Dešifrovaný svět: „… události, které hrozily přerůst do živelného vývoje, mohly být přece jen někým usměrňovány a dále k jednání byl potřebný partner. Proto nebylo rozehnané či pozatýkané pražské Občanské fórum. Ani Verejnosť proti násiliu.“
Tajné dohody Havla s komunisty potvrdil v rozhovoru pro SME v roce 2008 i Ján Budaj: „Hlavní událostí, formující dění u nás po pádu režimu, bylo, že Občanské fórum v Česku udělalo za našimi zády tajnou politickou smlouvu s KSČ. Její existenci potvrdili později protagonisté OF, i relevantní historici, kteří měli k dispozici archivy a výpovědi aktérů… OF v těchto tajných jednáních zastupoval Václav Havel, KSČ zase Marián Čalfa. Obsah jejich dohod se snaží objasnit například historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce, ve které uvádí konkrétní citáty o tom, jak si Havel předsevzal tuto dohodu utajit před námi i před celou veřejností. KSČ mu výměnou za ni poskytla hlasy ve volbě prezidenta.“
Havel si v té době mezi svými prý povzdechl: „… Jsem v absurdní situaci, protože jsem vedl kabinetní jednání mezi čtyřma očima s Čalfou… A paradoxnost mého postavení spočívá v tom… že to celý musím totálně utajit ne před StB… ale před našima lidma a veřejností.“
Budaj to komentoval slovy (Práca): „Keď sa revolúcia zmenila na politiku, začalo prichádzať k zneužívaniu moci nových verejných činiteľov… Je faktom, pre mňa bolestným a zarmucujúcim, že v tejto operácii sa hneď na začiatku angažoval aj prezident Václav Havel.“
Až o 22 let později si troufl Vladimír Stwora napsat: „Václav Havel byl dlouho jen figurkou (byť vlivnou a mocnou) v ruce komunistického režimu, pečlivě pěstovanou a opatrovanou, vozící se v mercedesu do trutnovského pivovaru, která v pravé chvíli provedla předem připravený tah spočívající ve změně politického systému při současném zachování ekonomické a tím i faktické moci v rukách komunistických elit. Již samotný pojem “Sametová revoluce“ je nesmyslem a etablovaným mýtem vzhledem k tomu, že o skutečnou revoluci v žádném případě nešlo, ale o poklidné předání moci okořeněné cinkáním klíči na náměstích zmanipulovanými davy.“
Pavel Žáček v dokumentu Roberta Buchara: „Implicitně lze dokázat, že StB pomáhala Mariánu Čalfovi jako osobě, kterou Jaroslav Adamec vysunul na post premiéra, a ten vlastně nabídl Havlovi, aby se stal prezidentem. Jeho tajné schůzky s Mejstříkem v budově Klementina, které se konaly o půlnoci, a další tajuplné schůzky, které se konaly s Václavem Havlem, byly evidentně zpravodajsky zajišťovány StB.“
… Tajná dohoda s Čalfou se naplnila podle zásady, že pokud byl prezidentem federálního státu Čech, premiérem federace měl být Slovák. Nutno zdůraznit, že rošáda s Čalfou nebyla VPN úplně proti srsti, když Ján Čarnogurský měl na společné schůzce VPN a OF prohlásit: „Nie je v našom záujme, aby sme rýchlo prebrali zodpovednosť za celú vládu… Ak by to bolo tak, pravdepodobne by Marián Čalfa prichádzal do úvahy. A to si myslím, že by bolo úplne ideálne riešenie pre nás. Pretože Marián Čalfa ako Slovák by nám obsadil funkciu predsedu vlády, tým pádom by bola takpovediac voľná pre vás funkcia prezidenta (V. Havel a další se smějí) – a všetko by sa dalo ideálne obsadiť.“
Ke všemu byl Čalfa typický „federální Slovák“, který celý svůj produktivní život strávil ve funkcích v Praze. Podle historika Antona Hrnka „… pri sľube predsedu federálnej vlády začal hovoriť česky, a zrazu, keď si uvedomil, že má hrať Slováka, prešiel do kostrbatej slovenčiny, ktorá evidentne nebola jeho hlavnou komunikačnou rečou už mnoho rokov“. Nakonec požádal o české občanství. Komunistické legitimace se zbavil mezi prvními. Na prestižní post federálního premiéra se dostal, protože byl komunista a Slovák. Na obojí se vykašlal. Pozoruhodným způsobem si prominentního komunistu Čalfu následně oblíbil ukázkový antikomunista Havel. Potykali si a prý spolu chodili i na společné dovolené! Čalfa se pak staral o prodej některých Havlových nemovitostí získaných v restituci. Údajně (TV Nova) zprostředkoval i prodej poloviny paláce Lucerna. Vždyť Chemapol patřil k jeho klientům (Pravda).
Již víme o dohodách Reagana a Gorbačova, tím pádem i o spolupráci CIA a KGB. A něco nám napoví i svědectví výtvarníka Josky Skalníka (parlamentnilisty.cz): „… v říjnu 1989 byl požádán Václavem Havlem, aby pro Den lidských práv navrhnul a nechal vytisknout letáčky. O něco později mu Saša Vondra předal vzkaz, ať nic nezařizuje, že už to nebude zapotřebí. Jen dodávám, že Den lidských práv je 10. prosince…“ Takže nejbližší Havlův spolupracovník už měsíc dopředu věděl, že v prosinci budou takové disidentské letáčky zbytečné…
Podrobně se tímto propojením zabývá studie dlouholetého politického vězně komunistické moci, Dolejšího: „… Je mimo jakoukoli pochybnost, že kdyby činnost Charty 77 nebyla žádoucí, byla by taková skupina lidí ještě v zárodku zlikvidována během 24 hodin, vždyť tajemník Zdeňka Mlynáře, jednoho z otců Charty, Dr. Josef Hodic, patřil v té době, stejně jako mnoho dalších signatářů Charty 77 první hodiny, ke špičkovým agentům StB! A nikdo ve veřejnosti by se o její činnosti ani nedozvěděl, jak to bylo zcela běžné ve všech ostatních případech jednotlivců a skupin, likvidovaných za činnost proti státu, nebo pouze za své osobní postoje proti režimu. Charta však, většinou bez jakéhokoli drastického omezení, vydávala knihy, prohlášení, poskytovala interview Svobodné Evropě, Hlasu Ameriky a BBC, v posledních měsících před převratem její členové dokonce cestovali do zahraničí (Jiří Hájek, Dana Němcová, aj.), kde vedli politické rozhovory. Uvnitř Charty 77, VONS, a ve všech ostatních jejích odnožích, působila rozsáhlá agentura StB (Jaromír Glac, dr. Josef Hodic, Jan Hrabina, Jan Křen, Vlasta Chramostová, Zdeněk Ingr, Luboš Bažant, Michal Kobal, Petr Burian, JUDr. Josef Průša, JUDr. Josef Danisz, Věra Vránová, Pavel Muraško, Michael Kocáb, atd. atd.)…
Řízení Charty 77 bylo prováděno velmi komplikovaným způsobem, který dovoloval jeho kontrolu ze strany USA. Hlavní řídící funkci vzhledem k Chartě 77 vykonávaly osoby z báze KGB. Hlavní kontaktní osobou byl vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ R. Hegenbart, který současně řídil protiopatření FMV. Hegenbart byl přímo angažován na přípravě převratu od srpna 1988, na jeho provedení 17. listopadu 1989 a pak jako kontakt působí prostřednictvím plk. StB Josefa Vostárka (býv. náčelník kanceláře FMV ministra Vratislava Vajnara) a pplk. Krásy na řízení činnosti KC OF, zejména pak jeho personální politiky (schvalování osob pro vládu, poslance FS, zahraniční službu, jiné politické strany, atd.)…
Charta 77 nedosáhla během svého 13-letého působení žádného politického vlivu na domácí scénu, protože to nebylo žádoucí. Příprava politických převratů v Evropě, včetně Československa, byla svěřena profesionálním organizacím, které k tomu měly k dispozici všechny potřebné prostředky a bohaté zkušenosti… Občasné odsuzování a věznění některých nejaktivnějších členů Charty 77 a jí založených odnoží bylo především velmi diferencované a mělo výchovný (kázeňský, disciplinární) a propagační význam, jak vzhledem k nim samotným, tak hlavně k obyvatelstvu. Věznění členové Charty 77 se tímto způsobem učili podřizovat se kázni, jestliže to okolnosti vyžadují, a současně jim bylo jejich uvěznění (nebo pouhé zadržení na několik hodin) podnětem k obrovské mezinárodní propagační kampani, vedené zahraničními vysílačkami a později i diplomatickým personálem amerických spojenců. Československo se tímto způsobem seznamovalo s lidmi, o nichž by bývalo v listopadu 1989 nevědělo vůbec nic, anebo by pro něj byli nepřijatelní, pokud by byla dána přednost k seznámení s nimi prostřednictvím zpráv a informací z jejich nejbližšího okolí. Organizovaná reklama a propagace jejich osob upravila jejich obrazy v legendy a učinila z nich hrdiny, mučedníky, veliké spisovatele, myslitele, politiky a demokracii oddané státníky. K tomu účelu byly zřízeny nejrůznější literární ceny, udělovány čestné doktoráty na západních univerzitách, atp. V podstatě je tento postup metodou hollywoodské tvorby Star, která se uplatňuje od počátku 20. století – kdokoli může být populární, kdo je intenzivně po nějakou dobu propagován všemocnou reklamou. Je to otázka účelu a nákladů, nikoli otázka kvality člověka… Osobní charakteristiky vůdců Charty 77 (vč. VONS a ostatních tzv. nezávislých iniciativ) jsou vesměs nepříznivé. Psychiatrické analytiky konstatují v mnoha případech osobní rozvrácenost, v některých případech drogy (Jirous apod.)… Je nanejvýš pravděpodobné, že nejdůležitější materiály, týkající se Charty a jejích prominentů, byly z FMV odstraněny ještě před 17. listopadem 1989. Kupříkladu magnetofonové kazety s nahrávkami jednání mluvčích Charty, jejího vedení, jednání s některými zahraničními diplomaty apod., které vedení Charty předávalo StB, zmizely… Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77…“
(pokračovanie)
.jpg)
.jpg)
