Občas se pobavím na místech, na nichž bych to neočekával. A vy možná také ne. Protože dokážete si představit třeba to, že by vám vyvolal upřímný úsměv ve tváři dopravní podnik, když jedete jeho trolejbusem v půl šesté ráno, a to navíc do práce?
Ale stalo se. Tento pátek právě za těchto podmínek.
To právě v pátek jsem potkal ve zmíněném trolejbuse vylepený reklamní letáček, jeden z těch, jimiž se českobudějovický dopravní podnik zřejmě nepříliš úspěšně snaží sehnat řidiče. Protože kdyby tato kampaň byla úspěšná, nesetkával bych se s podobnou reklamou v jejich vozech už tak dlouho pomalu na každém kroku.
Tento letáček nabízel to, co nabízel, a vyzýval k tomu, k čemu vyzýval.
I mne. Který jsem si již v minulém tisíciletí, ještě v Československu, udělal řidičský průkaz na osobní auto a nakonec jsem za jeho volant za celé ty roky prakticky neusedl.
Dnes už bych si nedokázal nejspíše ani představit, že bych ještě řídil i jen docela obyčejné auto. A je pro mne logicky zcela nepředstavitelné i to, že bych dokonce řídil autobus nebo trolejbus plný lidí. V životě by mě to nenapadlo. A proto…
A proto jsem prý pro dopravní podnik Českých Budějovic ten pravý. Hledají prý právě mě, a to právě proto, že pro mě tato práce vždy byla nepředstavitelná.
Právě takové, kdo o této práci nikdy ani neuvažovali, prý naše město potřebuje. A takovým navíc nabízí i výhody.
Výhody pochopitelně na internetu, ve virtuálnu; zatímco nevýhody, o nichž jako obvykle pomlčuje, až později v reálu.
Potřebuje právě takové…
A v tu chvíli mé srdéčko zaplesalo zcela upřímně, nikoliv jako zprvu poťouchle.
Moje město prý totiž potřebuje právě nás. Jak tu stojí bílé na černém: „Pánové, vaše město Vás potřebuje.“
Je to smutné, ale vážně mi v dnešní podivné době těchto pár banálních slov udělalo radost.
Protože tu tento plakát visel, aniž by byla bezprostředně vedle něj, ve stejné výšce a velikosti, i jeho (rovněž existující) varianta cílící na ženy. Kvůli „genderové vyváženosti“.
Protože tu byly ženy takto „diskriminovány“… a žádné ze spolucestujících to zjevně nevadilo.
Jsem skutečně rád, že aspoň u nás, v českobudějovické městské hromadné dopravě, máme normální ženy. Které zjevně nežádají, aby byla obě pohlaví stůj co stůj vždy a všude zastoupena současně, které nepočítají, zda jsou obě pohlaví hledána stejně často a na stejných místech, tyto plakáty neničí a nepodávají žaloby na „vinný“ dopravní podnik.
Kéž by jim to v dnešní z kloubů vymknuté a šílící době vydrželo! Protože takové dámy (nejen) naše město potřebuje. Jako sůl.