Co ti badatelé chtějí?

Ve článku https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vietnamska-komunita-se-uzavira-navzdory-integraci-rika-vyzku/r~4742b73ee9f911e6a8cc002590604f2e/ jsem se toho moc nového nedozvěděl. Vlastně jsem se v něm nedozvěděl kromě jedné „maličkosti“ nového vůbec nic. Kromě jedné maličkosti, nad níž mi však již preventivně poněkud zatrnulo.

Odborník na Vietnamce z Etnologického ústavu Akademie věd České republiky, etnolog Stanislav Brouček, tu veřejnosti vysvětlil to, co už u nás zřejmě všichni vědí.

Že je česká vietnamská komunita stále velmi uzavřená, že je jakýmsi „státem ve státě“. A je tomu tak proto, že je jednak ekonomicky soběstačná a jednak trpí – zejména co se starších Vietnamců, oné „první generace vietnamských prodejců“, týká – pocitem „cizinectví“. Zkrátka a dobře si Vietnamci v České republice podle výzkumů Akademie věd podnikají, uživí se sami, mají své boháče, střední vrstvu i chudáky, svou vzrůstající ekonomickou silou získávají i prestiž, což vedlo třeba k tomu, že se roku 2013 stali oficiálně českou menšinou, jejíž počty odhadují sami na 100.000 lidí, v čemž je předstihli jenom Ukrajinci a Slováci.

Nebo že jsou Vietnamci z pohledu Čechů buď velmi pracovití a bezkonfliktní lidé, nebo osoby podezřívané z nekalých obchodů či výroby drog. Ovšem přijímaní jsou vesměs kladně; třeba i proto, že svými obchodními aktivitami s laciným zbožím z Asie v chudších oblastech Česka pomohli některým nemajetným skupinám Čechů, kteří by na „lepší zboží“ neměli, a že kromě této činnosti nebyli v obchodu nikdy v ničem přímo konkurenty české populace. Tedy že si našli své místo a chopili se příležitosti, již dokázali zužitkovat.

Jenže je s nimi problém… co se týká integrace. Toho, čehož úroveň se hodnotí podle znalosti jazyka, schopnosti orientovat se v české společnosti, kultuře a legislativě a finanční nezávislosti. Protože oni jsou dobří v tom posledním… a to je prý tím, co jim způsobuje problémy ve všem ostatním zmíněném. Zkrátka se uživí, nepotřebují od většinové společnosti ekonomickou pomoc a tudíž se v tom ostatním tak jaksi necítí potřebu angažovat.

Druhá generace, mladší Vietnamci, kteří už se v České republice narodili, prý už možná budou většinové společnosti otevřenější než jejich rodiče, ale… navzdory veškerým pokusům o integraci se zkrátka vietnamská komunita v Česku stále uzavírá. Nedaří se ji integrovat.

A právě z toho posledně vyřčeného je mi smutno.

Ne proto, že se nám ani po dlouhé řadě let nepodařilo nadělat zejména ze „starých“ Vietnamců Čechy, ale proto, že se tady o to – jak vidno – někdo pokouší.

Protože vážně nechápu, proč se namáhat s „integrací“ Vietnamců, pokud o ni tito nestojí. Proč z nich nedobrovolně dělat někoho, kým se necítí být. Když…

Když na ony producenty drog z jejich řad máme přece policii a jinak…

Komu z našinců tu vlastně vadí „příliš vietnamští“ Vietnamci? Komu vadí jejich – mám-li použít poupravený v souvislosti s migrační krizí užívaný termín – „go zóny“, do nichž lze vstupovat bez obav, komu vadí, že jejich děti patří v českých školách mezi nejsnaživější a nejchytřejší, komu vadí, že je jim cizí tahat ze státu sociální dávky, komu vadí, že často neznají nic než práci, že zkrátka někdy nerozumí česky,… Zkrátka že jsou sví?

Proč je máme integrovat, pokud o to sami nestojí a jejich „nepřizpůsobivost“ není vůbec nikomu na škodu?

Na rozdíl od jiných Asiatů či Afričanů, kde to jednoznačně na škodu je.