Do zbraně!

Česká armáda prý má již dlouho podstav. Dlouho se říkalo, nejednou i oprávněně, že na ni nejsou peníze, respektive že vlastně není ani příliš zapotřebí, protože Česká republika není bezprostředně v ohrožení.

Ovšem v současnosti se situace mění. Protože víme, co se děje ve světě, daleko i v našem sousedství. A ozbrojené složky by tak měly začít posilovat, měly by mít více lidí a dočkat se i daleko lepšího vybavení.

Ovšem ono to není zase až tak jednoduché (https://zpravy.tiscali.cz/zoufalstvi-ceske-armady-nove-laka-i-ty-kteri-by-drive-neprosli-292081). Protože armáda by sice ráda v nejbližší době přijala asi dva tisíce nových rekrutů, jenže těch, kdo by se chtěli upsat tomu, co se v Česku za armádu považuje, zase až tak mnoho není. Protože kdo by se podřizoval drilu a tomu, co nejednou zavání, jak se hezky česky říká, buzerací, když je tolik daleko příjemnějších alternativ, jak se v životě realizovat, že?

Armáda tudíž tiskne propagační materiály, nabízí až čtvrtmilionové náborové příspěvky, příplatky na bydlení, odměny a další benefity, avšak s nevalným výsledkem. A v zoufalství už tudíž přikročila i ke kdysi nemyslitelnému – snižuje zdravotní požadavky, aby mělo šanci uspět více zájemců. Láká i ty, kdo by dříve neprošli.

Naději tak mají už i lidé trpící některými stabilizovanými chronickými onemocněními, jako jsou dejme tomu vysoký krevní tlak, cukrovka, astma, senná rýma nebo silná krátkozrakost až do deseti dioptrií, při níž je člověk „po vojensku“ slepej jako patrona. Protože díky pokroku v medicíně jsou prý i takoví vojáci schopní služby. Kdyby už nikde jinde, pak alespoň jako rovněž nedostatkoví vojenští lékaři, počítačoví experti, kuchaři či řidiči.

A nejen že by se armáda s lidmi s takovými nedostatky měla smířit! Měla by si prý naopak vážit toho, že mají o vojenskou službu vůbec zájem v době, kdy by se u soukromníků v civilním sektoru dočkali daleko lepších pracovních a platových podmínek.

Díky zmíněným již čtyři měsíce platícím úlevám prý konečně vzrostl zájem lidí o profesi vojáků z povolání a hlásí se i ti, kdo dříve neuspěli nebo se kvůli oprávněným obavám o tuto práci ani neucházeli. A mnozí z nich prý dnes již projdou.

Jenže i když jsou shledáváni alespoň uspokojivě zdravými, nemá armáda stále vyhráno; protože jsou tu stále ještě nezbytné psychotesty, jež dosud naprosto logicky zmírněny nebyly a u nichž pohoří zhruba každý druhý zájemce.

Když je však dotyčný shledán zdravým i „normálním“, má prý v armádě spoustu možností výběru, čím se stát. Protože ministerstvo obrany plánuje velké investice, má finanční rezervu pro příjem nových rekrutů a v následujících letech hodlá rozfofrovat 180 miliard korun,…

Jenže k čemu to, že? Když zkrátka „nejsou lidi“, když se nedaří naplnit stavy ani těmi, kdo by ještě nedávno v žádném případě neuslyšeli „schopen, odveden“. A když to každý druhý z těch, kdo by měli zájem a jsou alespoň jakž takž tělesně zdrávi, nemá v hlavě tak úplně v pořádku.

Protože ti, kdo to v hlavě v pořádku mají, do armády nejdou. Nechtějí se nechat komandovat, prohánět a omezovat, a to ani za příslib „velkých peněz“ a velkých možností. Nechtějí se stát obránci toho, co politici z naší země udělali.

A tak je nejvyšší čas, aby to politikům konečně došlo. Aby si posypali hlavu popelem, přestali svými zavrženíhodnými počiny a odezdikezdismem dělat vlasti ostudu a konečně z ní udělali něco, za co má smysl i položit život. Protože jestli ne… budou nás zanedlouho bránit jednotky připomínající dobrého vojáka Švejka, jedoucího do války na vozíku za provolávání hesla „na Bělehrad, na Bělehrad“.