Proč jsem jenom ctil pravidla?

Publikované 20.01. 2017 o 18:49 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Tak prý má Kanada nového ministra pro migraci. Na čemž by nebylo vůbec nic zaznamenáníhodného, kdyby byl tento nějakým tuctovým politikem. Jenže tento ministr tak docela tuctový není.

Nový ministr má onu zvláštnost, že jde o čtyřicetiletého uprchlíka ze Somálska Ahmeda Hussena, jenž se do Kanady dostal před necelým čtvrtstoletím, kdy tam prchnul z Mogadiša (https://www.rozhlas.cz/zpravy/svet/_zprava/kanada-ma-noveho-ministra-pro-migraci-byvaleho-uprchlika-ze-somalska–1690315). Již od mládí se prý v zemi javorového listu věnoval lokální politice, migraci a uprchlickým a lidským právům, a podle svých slov je hrdý na to, jak se Kanaďané k uprchlíkům chovají.

A právě on teď bude v tamní vládě odpovědný za migraci. Má zabezpečit příchod 300.000 převážně ekonomických migrantů, které ona země letos plánuje přijmout, hodně si toho od něj slibují i kanadští Somálci. A těm všem prý bude prospěšný, byť nejen jim. Protože je hrdý na svůj somálský původ, ovšem v první řadě se prý považuje za Kanaďana.

Jak praví lidové moudro, „proti gustu žádný dyšputát“. Chtěli mít ve vládě někoho exotického, ať ho tedy mají. A ať si s ním klidně užijí či přesněji „užijí“ to, co jsme si my u nás ještě nedávno užívali s naším migrantomilným a obdobně exotickým čechoamerickým ministrem pro lidská práva Dienstbierem. Je to jejich věc… a vlastně jim to v duchu i upřímně přeji.

Přičemž si ale zároveň marně kladu otázku, proč se Kanaďani před patnácti lety vůči mně zachovali jako prasata (což není hate speach!!!) a jemu naopak dopřáli takový vzestup. Proč jemu nabídli vysoko postavený teplý flíček, zatímco mně nakonec ani nedali své mizerné turistické vízum s tím, že bych jim tam coby vysokoškolák s jistým solidním zaměstnáním doma mohl zůstat. Ač jsem to rozhodně neměl v úmyslu. A navíc mě kromě iluzí obrali i o nemalé peníze.

Asi jsem tehdy neměl jako hlupák žádat v Praze o vízum. Měl jsem se tam nechat nějak propašovat, snad na nějaké lodi nebo v podvozku letadla, případně tam vstoupit ilegálně z území Spojených států, jejichž vízum jsem tou dobou měl. Kdybych nedodržoval jejich pravidla, možná bych nebyl pro Kanadu nežádoucí osobou, jíž jsem, ale naopak jejím ministrem.

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.