George 2.

Natashu znám na rozdíl od Waheedy už dávno, už jsem u ní tentokrát byl do třetice všeho dobrého a nikoliv zlého. Je skvělá; je na mě hodná, je na ženskou až neskutečně nenáročná, umí vařit, uklízet, prát, žehlit, obsluhovat africký set-top-box (díky čemuž jsem se už po pár dnech mohl zase dívat na zprávy na Aljazeeře, nejlépe ze všech tamních zpráv popisující třeba to, jak jsou na tom špatně lidé v Sýrii, Palestině, Somálsku, Zimbabwe, Kolumbii či Evropě),… Natasha je prostě můj pravý opak. A nebýt jí, neměl bych v posteli ani žádného zajíčka. Díky ní ano. Krásný zajíc, nemyslíte?

Totiž pardon. To je Natasha. Zmiňovaný zajíc je tenhle.

Na rozdíl od Natashi či Waheedy se cestáři v George tentokrát zrovna nevyznamenali. Z jednoho ze dvou pruhů silnice vedoucí k Azize odstranili celý povrch a cedule opodál hrdě hlásala, že… Že budou s opravou hotovi do konce září, tedy za tři měsíce. Inu to víte… když to nespolufinancuje Evropské unie…

Když to nespolufinancuje Evropská unie, je to i tak pořád mnohem rychlejší než u nás, a na rozdíl od nás se tam taky pracovalo. Byť práce na té silnici za mého pobytu spočívaly především v tom, že tam v prvních dnech za hlasitého prozpěvování vylévalo několik černochů kbelíky či lopatami vodu z onoho odstraněného pruhu a pak už tam bylo jen pár černochů, tísnících se v maličkém přívěsu a majících za úkol div ne hájení Drdovské „němé barikády“. Tedy jeden mával na auta velkým rudým praporem a zároveň přitom i stihl provádět obdivuhodné taneční kreace a další dva střídavě přinášeli a odnášeli na zbylý pruh silnice obrovskou žlutou plastovou bariéru, čímž tam nahrazovali dočasné semafory a určovali, kterým směrem se právě pojede. Šťastná to země, která nezná naši přezaměstnanost!

A s místní poštou to zřejmě nakonec dopadlo nejinak. Protože po svém příjezdu sem jsem v ní ještě nakoupil poštovní známky a poslal pohlednice (předloni dorazily k nám do Evropy překvapivě už za necelý týden, loni stejně překvapivě v průběhu tří měsíců po odeslání a letos zatím ještě ne), ale před mým odjezdem už byla její vstupní vrata polepena cedulkami, že rozhodnutím soudu tato pošta provozuje už jen jakési SASSA transakce. Ještě kdybych tak věděl, co že to to SASSA je.

A ve srovnání s loňským rokem se nevyznamenaly ani South African Airways. Což je v tomto případě míněno ironicky. Protože všechna jejich letadla odletěla a přiletěla víceméně tak, jak měla, a tudíž od nich letos nedostanu těch krásných loňských 600 euro plus dvě noci v erárních hotelích jako odškodné za zpoždění. Neušetřím.

Což je tak k mému letošnímu pobytu v „Jiříkově“ vše. Protože letos to vlastně byla jenom zastávka na cestě do Knysny, o níž bude řeč příště, a kdybych vše vyzradil už tady, kdo by se pak četl ještě s mojí chystanou knížkou, kde toho rozmáznu více, že?