Aby se zaměstnanci měli…

Kdo chodí do práce, dostává plat. Pokud tedy jeho firma právě nekrachuje nebo si nevybral za chlebodárce nějaký ten nekalý živel, který se do placení nehrne, kteréžto případy ale nyní ponechejme stranou.

Zaměstnanec dostává plat, ovšem tím to nejednou nekončí. Protože kromě platu existuje i cosi, čemu se říkává benefity. Tedy ještě něco navíc, na přilepšenou.

Cosi, co by mělo člověka motivovat, potěšit, nad čím by měl zaplesat, jak ho ten jeho šéf má rád.

Jenže prý nejednou neplesá. Zatímco je prý dvanáct procent českých lidí se svými benefity velmi spokojeno, celé třetině zaměstnanců se údajně nabídka benefitů naopak nelíbí (https://www.novinky.cz/kariera/465311-tretine-zamestnancu-se-nelibi-nabidka-benefitu.html).

Nejčastěji se prý lidem dostává příspěvků na obědy a penzijní připojištění, někde mají dovolenou navíc, někde zaměstnavatelé poskytují možnosti utužit si zdraví, vzdělávací kurzy, životní pojištění či příspěvek na hypotéku, dále jsou tu ale třeba i firemní školky, otcovská dovolená, dorovnání platu v nemoci. A mezi to, co by lidé preferovali, prý patří kromě finančních bonusů hlavně dovolená navíc, pracovní auto, dorovnání platů v nemoci či možnost práce z domova, případně relaxační zóna přímo v práci, domácí úklid,…

Zaměstnavatelé prostě svým zaměstnancům nejednou všemožně přilepšují. A nejednou se nezavděčí. Protože jak praví lidové moudro, „nevděk světem vládne“. Každému třetímu pracujícímu se prý jemu poskytované benefity nelíbí.

Což je v podstatě smutné sdělení. Ovšem nikoliv pro mne. Protože já jsem rád, že je nespokojenců tolik. Ono přece člověka potěší, že v tom není sám.

Já jsem totiž bohužel také „třetinový“.

Protože i mně stát coby můj živitel něco „na přilepšenou“ nabízí. Jenže… O částečně dotovaný oběd ve školní jídelně nestojím, tato forma stravování se mi tak jaksi ekluje. Aby mi přispívali na penzijní připojištění, to bych si musel toto nejdříve zřídit, a mně se věru nechce platit ze svého za takto pochybný produkt jen proto, aby mi na něj zaměstnavatel nějakou tou korunou přispěl. A poukázky do lékárny jsou sice fajn, jenže mám tu neblahou vlastnost, že ani nemarodívám, ani nezobu nějaké pilule jen tak z plezíru, a dokonce se ani nikde nesebepoškozuji. Takže k čemu to, že?

Že mi mé benefity ani trochu nevyhovují, to je moje věc. Budiž. Nechci-li je, nemusím je využívat. Mně i můj plat jako takový coby odměna stačí. Jenže…

Jenže o ten plat právě jde.

Dostávám sice od tatíčka státu své nepoužitelné benefity, jenže…

Jenže jsou mi hrazeny z čehosi, čemu se říká „fond kulturních a společenských potřeb“.

Do kterého přispívám ze svého platu automaticky a povinně. Ať chci nebo nechci.

A jak bych byl jenom rád, kdyby mi stát ony benefity dávat, respektive nabízet, přestal! A dal by mi jenom můj plat! Ze kterého mi politici povinně ukrajují procenta, jen aby se mohli následně blýsknout tím, že mi také dávají nějaké ty benefity navíc…

Abych se měl…