Pohádka na hodně špatnou noc

Publikované 07.05. 2017 o 11:56 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Byla jednou jedna země a té vládli tři panovníci. Jeden byl (nejen) do korunovačních klenotů se kácející kmet, druhý buřty vyrábějící pochyby vzbuzující existence a třetí ty dva prvně zmiňované pranýřující neplatič za svůj Lidový dům.

Jednoho dne se Bohoušek, jak se ten třetí a zároveň nejmladší jmenoval, polekal toho, že by mohl navzdory své dobrodušnosti přijít o teplé místo za královskou pecí, a proto se rozhodl, že se svého neznámo proč úspěšnějšího staršího „bratra“ zbaví.

Jenže jak přesvědčit svého becherovkového otce, že? Přemítal a přemítal, až vypřemítal, že bude nejlepší chytit toho buřtipána pod krkem a skočit s ním do propadliště dějin. Protože když nemá mít on, ať nemá ani ten druhý.

Ovšem pak se mu to v hlavě jaksi rozleželo. Protože ten druhý sice možná mít nebude, ale co z toho bude mít on sám? Taky nic. Taky aby se poroučel a nakonec snad dokonce – no fuj! – musel jít někam pracovat…

A tak ten nejmladší předstoupil před nejvyššího a jal se odvolávat odvolání, na které se doposud odvolával. A odvolával tak vehementně, až na něj onen kmet vzal hůl a vystrčil svou vlídnější (zadní) tvář.

Nejmladší se nad tímto počinem rozdurdil a začal kolem sebe kopat (jako) smyslů zbavený. Protože co kdyby nakonec ještě jeho starší bratr měl a on sám se se zlou potázal, že? Nemyslitelné! Tak nepředstavitelné, že za to Bohoušek dokonce dostal za uši od svých nejbližších bratříčků, kteří by kvůli němu také neměli.

A rozhodl se, že se tedy zbaví pouze svého zlého bratra Andreje a sám se bude i nadále držet svého ohlupující boreliózu připomínajícího teplého flíčku jako klíště. Doslova jako klíště, vysávající všechen lid bez výjimky.

A jak to dopadlo?

Jak to s oběma dopadlo, to se ještě neví (https://www.hlavnespravy.sk/cesky-premier-sobotka-demisiu-nepoda-navrhne-odvolanie-babisa/992282). Ale nakonec (doufejme) špatně, jak už tomu u zlolajných panovníků bývá.

Ale jedno víme jistě už dnes.

Že prostý lid strádal, strádá a ještě nějakou dobu strádat bude. Protože jejich země plodila, plodí a bude plodit míň a míň. Navzdory tomu, jak moc ji tito tři pohnojili…

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.