Česká zrůdnost

Projekt nevládních organizací Otevřená společnost a Ekumenická akademie, v němž byli zkoumáni čeští dlužníci, prý odhalil, že česká realita není zase až tak růžová, jak se to navenek prezentuje. Na jedné straně prý totiž lidem v České republice hrozí nejméně ze všech eurounijních zemí chudoba, jenže…

Česko je prý ve skutečnosti země dluhů a exekucí (https://nazory.aktualne.cz/komentare/exekuce-po-cesku-pro-par-korun-upadnete-do-dluhu/r~30af896019e811e7afda0025900fea04/?utm_source=volnyHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=recombee1&utm_term=position-0&redirected=1491404961). Statisíce Čechů prý mají velké potíže, zažívají stres, žijí z ruky do úst a nejednou ani nemají na jídlo. A to proto, že na ně dopadla tvrdá rána osudu zvaná exekuce.

Jen loni tu prý bylo podle Exekutorské komory ČR v exekuci 834.000 lidí, na něž bylo uvaleno přes čtyři a půl milionu exekucí, a to v tom ještě nejsou zahrnuty správní a daňové exekuce vedené úřady a obcemi.

Češi jsou tak zkrátka přímo hrozivě zadluženi. A státu pyšnému na to, jak málo jsou Češi ohroženi chudobou, je to prý jedno.

Na Mostecku či Chomutovsku má kvůli exekucím strádat řádově každý pátý člověk ve věku nad patnáct let, plus logicky i rodiny takových dlužníků, a na severozápadě Čech je podobně postižených měst povícero.

Přes devět z deseti Čechů v exekuci, asi 655.000 lidí, se přitom není vůbec schopno z dluhů dostat, jak to vlastně potvrzuje i samo ministerstvo spravedlnosti. Protože jsou v České republice pro tyto lidi příliš přísná pravidla pro oddlužení.

A stát prý nekoná, jak by měl. Ústavní soud sice omezil maximální náklady na advokáty spojené s vymáháním dluhů, jenže jinak drsnému vydělávání na chudobě brání špatně; a to je prý i důvod, proč v Česku rostou jako houby po dešti ghetta pro „sociálně slabé“.

Lidé v exekuci těžko shánějí bydlení i práci, jsou oběťmi lichvářů a lidí vydělávajících na dávkách na bydlení, jsou závislí na sociálních dávkách a nemají motivaci pracovat, nejednou propadají hazardu. A přesto si půjčují a půjčují jako diví.

A pak stačí vlastně i vcelku nepatrné dluhy, jež člověka dostanou až na samé dno, tedy do exekuce. Což podle oněch nevládních organizací není fér. Je tomu tak prý proto, že je Česko postkomunistická země a postrádá „sociální citlivost“. Systém je prý příliš brutální a nahrává více velkým věřitelům typu banky, nebankovní společnosti, pojišťovny, dopravní podniky, ministerstva a jiné velké veřejné i soukromé subjekty než nebohým dlužníkům.

Stát je podle nich prostě asociální. Je mu jedno, že se dá i kvůli pár korunám upadnout do dluhů, z nichž se už člověk nevyhrabe. Hanba prý mu!

Jaká to je jenom škoda, že ty prosté nevládní organizace nemohou nic změnit! Protože jinak by to změnily. Jenže…

Jenže my Češi jsme zkrátka zrůdy. Klidně zničíme život člověku jenom proto… že nám nevrátí naše vlastní peníze, které jsme mu půjčili…

A já jsem zřejmě zrůda z největších; protože zastávám názor, že dluhy se platit musí a kdo neplatí, nemá co remcat, že se nemá ani trochu dobře. A ani trochu se za tento svůj názor nestydím.