Za měsíc mě napadnou

Tak už mám jedno jisté. Za necelý měsíc mě v práci, tedy ve škole, napadne ozbrojený útočník. Vím to, protože už mi o sobě dal vědět. Až z Hradce Králové přijede a napadne nejenom mě, ale i další mé kolegy a kolegyně. A my se mu budeme muset bránit. Jen je těžko říci, jak. Protože navzdory tomu, že by se mi (respektive nám) mohlo něco stát, nesmím mít nic, čím bych útočníkovi mohl při sebeobraně ublížit. Nejen nic ostrého, ale třeba ani náramek nebo řetízek.

Útočník mě tedy napadne. A pokud se mi snad něco stane, bude mu to jedno. Stejně jako poškodím-li nebo zničím během napadení mojí osoby nějaký ten majetek zaměstnavatele v mém dosahu. Protože za to nepřebírá žádnou zodpovědnost. Je to jenom problém mne, případně mého zaměstnavatele. A je mou povinností poslechnout ho ve všem, co mi přikáže, za což se mi odvděčí tím, že se mi snad nic nestane, že mi možná neublíží.

Mám se prostě onomu útočníkovi ubránit, aniž bych tím způsobil škodu na zaměstnavatelově majetku. A jediné, čeho se nemusím bát, je přílišná tvrdost onoho ozbrojeného agresora. Než mě tento napadne, zeptá se mě, jak jsem na tom zdravotně, a případně na mě bude o něco hodnější, a pokud by se mi z jeho počínání neudělalo dobře, mohu ho i dodatečně požádat, aby na mě v mém zájmu přestal útočit. A on mi dá pokoj a půjde napadnout někoho jiného.

A na co nesmím během své sebeobrany a první pomoci zapomenout? Musím si dělat přestávky, vypít aspoň litr a půl vody, přiměřeně se obléknout a upravit si vhodným svázáním dlouhé vlasy či vousy.

A to poslední je problém. Nebo může být problém. Protože při tomto školení, jak se bránit ozbrojenému útočníkovi ve škole, se snad nic nestane. Ale jak se budu v budoucnu bránit opravdovému ozbrojenému útočníkovi, jestli mě tento nenechá dojít se napřed převléct a vypít požadované množství vody? O tom, jak si svázat vlasy, které na hlavě nemám, už ani nemluvě.