Proč neječí?

Publikované 27.07. 2017 o 12:33 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Dnes jsem se dočetl na našem internetu vcelku banální zprávičku. Absolutně nic světoborného. Prostě prý… zaměstnali v Praze historicky první řidičku popelářského vozu (https://www.novinky.cz/koktejl/444559-praha-zamestnala-historicky-prvni-ridicku-popelarskeho-vozu-takhle-projizdi-uzkymi-ulicemi.html).

Je teprve šestadvacetiletá, ale řízení velkých aut je prý její vášní a poradí si s ním i v hlavním městě, byť je tam dopravní situace přece jenom komplikovanější než někde na periférii. A popeláři si ji chválí a podle mluvčího Pražských služeb jsou prý moc rádi, že ji mají, a chtěli by i další takové. Byť to s ní prý nebylo zkraje až tak úplně jednoduché; to proto, že jí museli udělat dámskou šatnu, ušít extra oblečení a pořídit menší boty.

Ale zvládli to. A tak mají mezi popeláři první řidičku.

Banalita, že?

Ovšem mne v této souvislosti napadlo…

Jak to, že neslyším ani brblání, ani stěžování si? Jak to, že nikdo neječí?

Když třeba (a zdaleka ne poprvé) o pouhé čtyři dny dříve vyšel na internetu článek, v němž si ministryně práce a sociálních věcí Marksová (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/cesku-chybi-politicky-zaostavame-za-prumerem-jednat-se-dvace/r~3238d5366b9e11e7bc9f002590604f2e/?redirected=1501142509) stěžovala na to, že České republice chybí političky. Že dokonce zaostáváme za průměrem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Jak ona paní ministryně praví, máme málo žen v dolní komoře parlamentu i ve vládě a to je jednoznačně špatně. V současné vládě jsme měli jen čtyři ministryně, ovšem ženy by měly podle ní tvořit aspoň třetinu vlády. Protože prý „ženy často mívají jiné životní zkušenosti než muži, dívají se na řadu problémů jinak“ a když je chudák paní Marksová sama na jednání s deseti až dvaceti muži, není to vždy příjemné a o řadě věcí se v takové skupině diskutuje těžko.

A od vzniku České republiky měla tato jen 23 ministryní, ve vládách Václava Klause a Miloše Zemana dokonce žádnou.

Doufám, že je jenom ještě příliš brzy, že je ten v úvodu zmíněný článek jenom dosud příliš čerstvý a ve vládě si ho ještě nestihli přečíst a zareagovat na něj. Protože obě pohlaví jsou si přece rovná. A není tudíž možné, aby byla mezi řidiči popelářských aut v Praze jen jedna jediná žena, příslušnice pohlaví, jež „má často jiné životní zkušenosti než muži, dívá se na řadu problémů jinak“. To není genderově správné. Politici v čele s paní Marksovou by možná měli stanovit nějakou tu kvótu…

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.