Byl jednou jeden Oudtshoorn… 6/7

Na rozdíl od onoho v předchozí části zmíněného muzea je Cango Wildlife Ranch kdesi za městem, kam mě hned zkraje přeochotně zavezla paní domácí Marie, překypující životem. To proto, že jakmile projedete branou „hlídanou“ krokodýly na parkoviště a „spolkne“ vás neméně krokodýlovatá příšera, ocitnete se uprostřed „divočiny“. Průvodce či průvodkyně (v mém případě k mému potěšení průvodkyně Samantha) vám přetrhnou v pokladně zakoupený lístek a vysvětlí vám, že tamhle je kuřárna, tamhle záchody a tamhle shromaždiště, kde vám za tolik a tolik minut začíná exkurze.

Která (jistě nejen) v mém případě začala tím, že jsme byli usazeni na lavičky v ohradě a byla provedena „prezence“, odkud kdo že jsme. Přičemž, jak už tomu tak bývá, tam byla banda Němců, několik Jihoafričanů, jakési slušně oblečené Arabky, z nichž byly vidět s bídou oči, i arabské „nestydy“ s odhalenými obličeji, no a pochopitelně i jeden exot z jakési Czech Republic. Tedy já.

Bylo provedeno i pro našince tak běžné „poučení o bezpečnosti a chování“, tedy že se nemáme leknout, pokud by si nás nějaký pták spletl s vejcem a přistál nám na hlavě, že se – jsme-li bázliví – nemáme leknout hned za vstupem do první jeskyně, kde na nás posléze vyskočil kostlivec, a že si máme pamatovat, že se naše průvodkyně jmenuje Samantha a jestli nás tam něco sežere, může za to ona. Což – pokud se trochu předběhnu – na konci prohlídky odvolala s tím, že teď už můžeme její jméno klidně zapomenout. Což jsem neučinil, i když vím, že jakkoliv byla docela hezká, radši už bych se k ní nikdy moc nepřibližoval. Z prozaického důvodu – abychom ji všichni slyšeli, mluvila tak nahlas, že jsem ji podezříval, že spolkla megafon. A i lev se tam při její přednášce probudil a radši odešel na opačný konec svého výběhu, jsa zahanben, že neumí také tak zařvat.

A mají to tam věru promyšlené do puntíku. Protože chcete-li nakonec po prohlídce objekt opustit, vede jediná cesta k východu… přímo skrz obchod se suvenýry. Jak jen jsem byl rád, že už jsem otupělý z českých televizních reklam na supervýhodné pitominky, jež prý musím mít, a dokázal jsem tak projít oněmi místy, aniž bych si cokoliv koupil!

A byl odvezen Marií zpět do Earthboundu, kde byla ten den (pro mě) naposled. Protože druhý den jela navštívit dceru do Johannesburgu a než se stihla vrátit…

Pokračování příště