Něco mi tu nesedí

Tak nám to experti ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR a z Nadace Friedricha Eberta zase jednou pěkně spočítali. A bohužel si to nenechali jen sami pro sebe a tudíž se to mohl ze zpravodajství na internetu dozvědět každý.

Jak tito spočítali, měl v České republice důstojné životní podmínky v loňském roce ten, kdo vydělával přinejmenším 31.463 korun hrubého. S výjimkou Prahy, kde tato částka činila 36.850 korun.

Tato částka stačila jednomu člověku pracujícímu na plný úvazek a žijícímu s jednou vyživovanou osobou na to, aby se daly bez stresu pořídit takové věci jako strava, bydlení, ošacení, doprava, zdravotní péče, vzdělání a využití volného času. Tedy aby se pořídilo bez větších problémů to, co je v podstatě nezbytné k docela běžnému životu, co je důstojným minimem, a také aby se ušetřily nějaké peníze pro případ něčeho neočekávaného, třeba poruchy pračky nebo neplánované návštěvy zubaře.

Nebudeme-li brát v potaz Pražany, kteří mají vyšší nároky, potřebujeme prý měsíčně 5.550 Kč na jídlo, 8.216 Kč na bydlení, 1.144 Kč na ošacení a obuv, 1.711 Kč na dopravu, 1.353 Kč na telekomunikace, 2.818 Kč na vzdělávání a volný čas, 1.007 Kč na zdraví a hygienu. A 3.226 Kč bychom si měli měsíčně spořit.

Což jsou všechno jen nezbytnosti, do oné částky se nezahrnuje nic dražšího, třeba ani speciální strava nebo nadstandardní zdravotní péče.

Těch 31.463 korun hrubého jsme potřebovali na to, abychom obstojně žili (https://zpravy.aktualne.cz/finance/zname-mzdu-za-kterou-jde-v-cesku-dustojne-zit-polovina-lidi/r~7ebeedf81cc411ea8776ac1f6b220ee8/?utm_source=volnyHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=default&utm_term=position-0&utm_campaign=Aktualne). Na nic víc. A uvedená částka pochopitelně s inflací roste a roste.

Podle vládních politiků žijí Češi zrovna v dobrých časech.

A teď mi prosím vysvětlete…

Jak je možné považovat za dobré časy situaci, kdy průměrná mzda jen nepatrně přesahuje částku potřebnou pro naprosté životní nezbytnosti? Kdy polovina lidí nevydělává dost ani na tento „holý život“, lidé pracující za minimální mzdu se podle výše zmíněných čísel sotva nají, oblečou a zaplatí bydlení, a nejchudší sociální případy nemají vlastně ani na jídlo?

Mně z toho totiž – ať počítám, jak počítám – vychází, že politici o těch dobrých časech lžou.