Cítím podraz

Publikované 30.10. 2018 o 13:51 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Jak jsem se právě dočetl, Slovensko tak trochu povolilo. A přijme prý na základě návrhu dohody mezi slovenskou vládou, úřadem vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky a Mezinárodní organizací pro migraci na svém území 250 uprchlíků (https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/487596-slovensko-prijme-na-pul-roku-250-uprchliku.html). Na čemž by pro mne coby Čecha nebylo nic zajímavého, je to přece záležitost sice mně hodně blízké, ale přece jenom cizí země, do jejíchž záležitostí se nemám co míchat.

Slovensko prý poskytne těmto uprchlíkům ubytování, stravu a základní hygienické potřeby a umístí je zřejmě v azylovém zařízení Migračního úřadu ministerstva vnitra Slovenské republiky v Humenném. Což by mne také samo o sobě nechalo netečným, protože i to je vůle cizího státu, do níž mi pranic není.

Těmto osobám bude umožněno zdržovat se na území Slovenské republiky v souladu s právními předpisy platnými na území této země. Opět nic, co by mne mělo coby cizince nějak iritovat.

Ovšem… je tu i jistá maličkost, která mne v klidu tak jaksi nenechává. A to to, že je tu i jeden menší „detail“, jenž jsem ještě nezmínil. A sice to, že tito migranti budou pobývat na území Slovenské republiky pouhých půl roku. A poté se tito mají přesunout do jiných zemí.

A právě v tomto „detailu“ slyším trávu růst. Právě tento detail mne v klidu až tak docela nenechává.

Protože Slovensko na půl roku (v případě rozhodnutí ministerstva vnitra prý i na delší dobu) přijme ony lidi a pak…

Pak ho tito mají zase opustit. Mají odejít do jiných zemí. Neupřesněno do kterých, jenže už nyní se obávám, že padne i jméno země mojí. Tedy České republiky. Která vnucované migranty doposud vytrvale odmítá.

A která se pak ocitne v nezáviděníhodné pozici. Před dilematem, zda ustoupit ze svých zásad nebo si to rozházet se zemí, jež je nám historicky nejbližší.

Což beru už preventivně jako eurounijní podraz. Jako základy pro vydírání. Kdy se budeme muset rozhodnout, zda couvnout nebo ztratit přátele kvůli „pár lidem“. Pro začátek…

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.