Už jsme to v minulosti přežili

Evropská unie nás Čechy žene před evropský soud kvůli tomu, že jsme se nenechali zviklat a odmítali a nadále odmítáme přijímat povinné kvóty migrantů. Za maření eurounijních plánů v této otázce máme prý být potrestáni v podobě velice citelného a snad i opakovaného finančního postihu. Aby nás to pořádně zabolelo a my se nakonec nechali zlomit; protože peníze jsou peníze a oželet jich mnoho není žádná slast.

Ovšem to není ani zdaleka to jediné, co se k nám z evropských končin na západ od našich hranic v současnosti valí. Protože i Němci mají politiky, kteří si svou zavrženíhodností s těmi českými nezadají.

Třeba takový šéf německé SPD Schulz, jenž nyní vyjednává o pokračování koalice s křesťanskými demokraty Angely Merkelové (https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/sed-nemecke-spd-schulz-naznacil-ze-staty-ktere-nejsou-solida/r~ed6e7996db4211e7b6a9ac1f6b220ee8/)…

Ten nyní ve svém projevu na sjezdu německé sociální demokracie prohlásil, že mají do roku 2025 vzniknout Spojené státy evropské. Měla by prý být podepsána nová smlouva o evropské ústavě a z Evropské unie by se v příštích letech měla stát federace. Protože prý už jednotlivé národní státy na řadu úkolů prostě nestačí a pouze spojená Evropa může čelit velkým problémům.

Jednotlivé státy by měly smlouvu o tomto vypracovat, odhlasovat a podepsat. Aby vznikla dejme tomu jakási Belgicko-bulharsko-dánsko-estonsko-finsko-francouzsko-chorvatsko-irsko-italsko-kypersko-litevsko-lotyšsko-lucembursko-maďarsko-maltsko-německo-nizozemsko-polsko-portugalsko-rakousko-rumunsko-řecko-slovensko-slovinsko-španělsko-švédsko-česká federativní republika, jíž by celé vládli jen „bruselocentristi“, kteří jediní mají patent na pravdu.

A kdo by byl proti, kdo by nepodepsal, má podle pana Schulze Evropskou unii opustit. Tečka.

A byť jde (zatím) o pouhé tlachání cizího politika, o jehož duševním stavu si myslím své, nezbývá mi než opět konstatovat, že se stydím za to, že jsem kdysi tolik toužil po členství své země v tomto spolku; a na svou obhajobu uvádím, že to bylo jen proto, že tehdejší EU byla něco docela jiného, než je ta dnešní.

A jsem stále silněji přesvědčen o tom, že už v tomto spolku nemáme co pohledávat. Že bychom mu měli dát vale. Sice bychom tím jistě o mnohé přišli, ale…

Čeho se vlastně bát? Už jsme v minulosti o jednu federaci – tu československou – přišli… a také jsme to přežili. Stejně jako předtím rozpad Rakousko-Uherska. A dopadli jsme pokaždé daleko lépe, než když jsme byli nevolnickou součástí neslavně proslulé „tisícileté říše“, kde také byl schulzovský „ein Volk, ein Reich, ein Führer“.