V soutěži vyhrává…

Možná mi bude někdo z cizinců oponovat. Možná mi bude tvrdit, že jsme my Češi nevyhráli, že je vítězem této soutěže jejich vlastní kandidát, ale domnívám se, že tomu tak není. Skoro bych se vsadil, že právě Česká republika zase jednou vyhrála, a to zdaleka ne poprvé. A sice v soutěži o nejhloupějšího prezidenta.

V případě tohoto pochybného úspěchu vycházím z projevu pana prezidenta, který byl odvysílán 19. března letošního roku, tedy před pouhými pár dny (https://prima.iprima.cz/zpravodajstvi/19032020-2?fbclid=IwAR00uReeeI4r6QzhV8m8OFlundff4vPN1XInM_c72a2xoX5zVEKWWbwnrMM). I když to byl pochopitelně jenom jeden z mnoha podobných počinů choré hlavy našeho státu.

Co třeba hned ten úvod? Pan prezident se chlubí tím, jak už dříve ve svém prohlášení podpořil vládu a její počínání kvůli neblaze proslulému koronaviru. Od té doby, jak vzápětí oznamuje, bohužel došlo ke zvýšení počtu případů a nevylučují se ani první případy se smrtelným koncem. Avšak – jak se zmiňuje později – nemá politická opozice vládu kritizovat, má ji podporovat nebo aspoň držet ústa. Protože je třeba držet se toho, co nám radí odborníci, tedy (i) vláda.

A mezi takové odborníky se náš prezident zjevně řadí též. A proto se vzápětí naváží do jednoho ze svých neoblíbenců z řad divadelníků. Že si herci nemají stěžovat na to, že nemají kšefty. Že když nemohou hrát v divadlech, měli by prý jít rozdávat radost do domovů důchodců. Inu, odborník – kterému jenom jaksi uniklo, že je v celé zemi karanténa, tedy že ani herci nemají co kde courat a riskovat roznesení nákazy, zejména mezi seniory, kteří jsou nejohroženější skupinou a už i v obchodech mají kvůli své ochraně vyhrazeny dvě hodiny denně, kdy smí nakupovat jen lidé nad pětašedesát let věku, aby se pokud možno vyhnuli zdrojům nákazy.

Český prezident pak poděkoval za pomoc s dodávkami zdravotnického materiálu Číňanům. Nic proti nim – jenže kamkoliv se člověk v České republice podívá, šijí roušky amatéři, obyčejní lidé, pro sebe i ostatní. Protože tyto tak jaksi nejsou k mání. Ani teď, tři dny po projevu. A jedinými z Asiatů, kdo v České republice skutečně pomáhají, jsou zdejší vietnamští obchodníci, poskytující v některých případech občerstvení složkám záchranného systému a někdy i roušky zdarma.

Prostě nemá český národ podle svého prezidenta podléhat novinářským komentátorům, kteří píší o tom, čemu nerozumí, ale má dát na odborníky.

A jak by si pan prezident přál, měli bychom se mít rádi, měli bychom na sebe být laskaví. Ale když slyším podobné projevy hlavy státu, prostě na něj hodný a k němu vstřícný být nedokážu.

Protože moji důvěru nevzbuzuje. Nevěřím tu ani jeho závěrečnému slibu: „Na shledanou v lepších časech.“ Protože to už bychom se s ním neměli nikdy uvidět.