Vzpomínky na „Jiříkov“ 6/7

Ovšem člověk by neměl oblažovat jen své tělo kusem toho (vesměs vynikajícího) žvance. Je záhodno povznášet se i na duchu. A k tomuto účelu slouží v George mimo četných kostelů i dvě muzea.

To na začátku (nebo snad konci?) York street je muzeem tradičním, připomínajícím zdejší dávno zašlé časy. Mají tam všechno možné, co provázelo lokální dějiny, a blíže se o něm rozepisovat nebudu, protože už jsem ho loni kdesi na internetu popisoval a chcete-li, hledejte.

To druhé, které jsem za svého loňského prvního pobytu nenašel a navštívil tudíž až letos, je pak muzeem dopravy. A tento jeho název je naprosto výstižný. Třeba už jenom proto, že je „až“ za mostem, což sice není nijak katastrofálně daleko a já tam došel vcelku záhy i pěšky, jenže Natasha by tam prý jednoznačně jela autobusem nebo jiným dopravním prostředkem. A to kvůli přece jenom už relativně pochybným lidem, kteří v těch místech, za průmyslovou zónou, posedávají na chodnících či obrubnících a zase až tak důvěryhodně nepůsobí. A než riskovat nějaké to okradení…

Do tohoto muzea se dostanete nejprve poněkud zastrčenou hlavní branou, již zamykají na řetěz, když je zavřeno, za níž je parkoviště, a pak recepcí v hlavní budově, kde černoška prodává lístky; pokud se tedy raději zrovna nebaví venku s černochem, který má na práci zřejmě jenom popotahování řetězu u venku odstavené lokomotivy.

Koupíte si lístek a pak už se můžete v ohromné hale kochat. A musí ta hala být obrovská. Protože tam mají vystavenou kupříkladu spoustu menších i ohromných parních lokomotiv, z nichž některé mají cedulku, že se do nich nesmí lézt, a jiné pro změnu na tabulce inzerují, že do nich návštěvníci lezou jen na vlastní nebezpečí. Mimo těch tam pak mají i lokomotivy novější, vagóny, v jakých bych se rád projel, i vagóny, do nichž bych raději nelezl, a také mašinku v vagónkem, jež odtud vyjíždí s turisty na okružní jízdu kolem George. Následně se lze kochat malými, většími i největšími modely mašinek, povozy a prastarými, starými i luxusními skoro novými auty rozmanité provenience, zvědět, čím v těchto končinách kdy jezdily složky „integrovaného záchranného systému“ zašlých časů, od hasičů přes saniťáky až po funebráky, podívat se na historické výhybky či strojky na vydávání jízdenek,…

A při troše nešťastné nepozornosti se tam lze i ztrapnit. To když kdesi uprostřed areálu najdete volně přístupný železniční vagón, jenž má na jedné své polovině v angličtině ohromný nápis dámské toalety a na druhé polovině toalety pánské. A minimálně ty druhé uvnitř ukrývaly i relativně přehlédnutelnou cedulku, že mají návštěvníci použít standardní sociální zařízení kousek od hlavního vchodu muzea a ne toto. A kdyby někdo tuto cedulku přehlédl… nevím, co by dělali, kdyby měli uprostřed expozic mezi kolejnicemi cimrmanovské „šrapnely“…