Tak tu máme jeden z velkých svátků. Velký tak, že kvůli němu naši vládcové dokonce výslovně zakázali prodávat ve všech velkých českých obchodech bez výjimky. To aby si ho užili i zaměstnanci těchto obchodů, pokud by snad chtěli. A logicky nejen ti.
Těmi, kdo nám ho oslavili především, se totiž jako už tradičně stali právě politici.
Kupříkladu na Vítkově v Praze, kde se odehrál už tradiční pietní akt za účasti našich veličin (https://www.novinky.cz/domaci/437157-pietni-akt-na-vitkove-probehl-tradicne-chybel-na-nem-ale-zeman.html). Sice na něm chyběl prezident Zeman, ale jiní z našich mocných si nenechali tuto příležitost ujít. Zúčastnili se, aby uctili konec druhé světové války.
Byl tam předseda Senátu Milan Štěch, jenž si po jenom pár dní starých událostech s jeho stranickým šéfem Sobotkou nemohl odpustit narážku na prezidenta, jenž se z toho vykroutil s tím, že je na Hradě třeba připravit odpolední jmenování generálů do funkce, a pro něhož (míněn Štěch) je prý čest vykonat tuto poctu, byli tam i další nejvyšší představitelé státu, předsedu vlády Sobotku nevyjímaje, byli tam vojáci včetně náčelníka generálního štábu armády Bečváře, ba i veteráni. A ministr obrany Stropnický se tu rozhodl udělit nejvyšší resortní vyznamenání dvaatřiceti válečným veteránům a dalším osobnostem.
Podle výše zmíněného předsedy Senátu šlo při této akci o „to nejmenší, co můžeme udělat směrem k těm, kteří za nás obětovali životy nebo položili zdraví, ale i k těm, kteří i dnes na bojištích při různých konfliktech brání demokracii a také šíří slávu České republiky“ (https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/79287/pieta-na-vitkove-pripomnela-72-let-od-konce-valky-prezident-se-nezucastnil.html). O poctu projevenou tím, že se po příchodu vysokých potentátů zahrála státní hymna, vojáci přinesli k památníku za zvuků husitského chorálu historické armádní prapory, politici i vojáci poté tamtéž položili věnce a květiny a následovaly minuta ticha a salvy čestné stráže.
Oslavili jsme tak své dávné osvobození.
A zítra?
Už zítra bude tentýž premiér pokračovat v před pár dny načaté ostudě jménem (ne)demise, jíž znemožnil naši vlast minimálně před celým civilizovaným světem, a v čele naší armády bude šířit naši bojovou slávu tentýž herec a ministr obrany, jenž se stal profesně neblaze nejslavnějším nejspíše ve chvíli, kdy při banální dopravní nehodě jednoho obyčejného osobního auta vzalo za své hned pět obrněných vozidel naší armády a z třinácti při tomto zraněných lidí bylo jedenáct vojáků jedoucích právě v oněch vojenských Pandurech (https://budejovice.idnes.cz/nehoda-pandury-tabor-armada-policie-d64-/budejovice-zpravy.aspx?c=A161104_093735_budejovice-zpravy_khr), nejvyšší velitelé zase budou dělat z našich vojáků kusy masa posílaného na porážku do pochybných konfliktů v dalekých zemích.
A právě pohled na tyto oslavující mne zase jednou utvrdil v názoru, že Karel Kryl neměl zemřít tak brzy. Protože většina českého národa tuto šaškárnu prostě ignorovala, ignoruje a zřejmě i nadále bude ignorovat.
A citelně mi tu schází někdo, kdo by právě oněm politickým šaškům připomněl už strašně stará, ale bohužel stále platná slova Krylovy Písně neznámého vojína (https://www.youtube.com/watch?v=JYcDjz3MJ0E):
„…Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet,… Z lampasů je nám zle, proč nám sem leze? Kašlu vám na fangle! Já jsem chtěl kněze!… Nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají, ježto s těmi, co střílej’ po sobě, vůbec nic nemají,… Kolik vám platějí za tenhle nápad? Táhněte raději s děvkama chrápat!“
Protože bych se vůbec nedivil, kdyby u nás dnes došlo k pořádnému zemětřesení. Vyvolanému tím, jak se ze zmíněného musejí naši padlí osvoboditelé obracet v hrobě…