Rok co rok absolvuji i já několik letů letadlem a věru bych nechtěl zažít to, co v úterý zažili cestující na trase Praha – Londýn (https://zahranicni.eurozpravy.cz/eu/182630-drama-v-letadle-z-prahy-allahu-akbar-kricely-zeny-cestujici-zazili-let-hruzy/). Nechtěl bych se raději ocitnout v jejich kůži, jakkoliv jim nebyl ani zkřiven vlásek.
Měli jenom smůlu na své dvě spolucestující Britky (jak je v „demokratické“ Evropě zvykem, neupřesněno, zda Britky nebo „Britky“), jež počaly být po vzletu hlučné a protivné a neuklidnily se ani na výzvu posádky. A namísto toho, aby začaly dodržovat dobré mravy, počaly ječet „Allahu akbar“. Což už v minulosti, jak známo, nejednou znamenalo předzvěst krvavého útoku.
Asi si dokážete představit, jak od té chvíle cestujícím a určitě i posádce onoho letadla bylo. Protože už nejpozději od památného 11. září 2001 všichni víme, co by se mohlo stát, kdyby se stalo letadlo terčem útoku teroristů; a není těžké si domyslet, co asi v tu chvíli prožívali lidé sedící v oné „létající konzervě“, kteří neměli ani kam utéct, kdyby něco. Nechtěl bych být v kůži ani jediného z těch 150 pasažérů, a předpokládám, že by na jejich místě nechtěl být nikdo soudný.
Celou hodinu a půl letu museli oni cestující trnout, co přijde. Pro mnohé to prý byla učiněná věčnost, než po deváté hodině večer přistáli v Londýně. Kde do letadla vtrhla policie a obě ženy odvedla. Teprve pak se ostatním lidem na palubě ulevilo.
A výsledek?
Obě ženy byly záhy propuštěny a nebudou z ničeho obviněny. Protože se prý nedopustily žádného trestného činu.
Což bych byl (možná!!!) ochoten i pochopit. Kdyby mne nenapadlo jedno „kdyby“. „Kdyby“ týkající se toho, jak se u nás měří dvěma metry.
Protože kdyby namísto „Allahu akbar“ zvolaly kupříkladu „heil Hitler“, trestu by neunikly, kdyby pohrozily byť i neexistující bombou, skončily by za katrem. Ač by následky jejich počínání v takovém případě byly stejné, respektive dokonce žádné.
Nepřipadne vám na tom něco nenormální?