V jaké době to žijeme?

Už dávno vím, že v Čechách je možné snad cokoliv. A proto mne kampaň, jež se rozjela vůči jednomu ze známých českých básníků – Jiřímu Žáčkovi – ani moc nepřekvapila. Pouze mi udělala nedobře na duši. A kdybych nebyl podobnými nesmysly už dávno otupělý, asi by mi vehnala i slzy do očí. Protože tohle…

Zmíněný básník napsal docela obyčejnou básničku věnovanou maminkám, jež se dostala i do současných čítanek. A stačilo málo a vypukl facebookový a posléze i menší mediální poprask. Protože…

… si někteří kritici její obsah rázem vyložili jako to, že je hlavním posláním žen starat se o děti. A to prý znamená, že ona báseň „není zcela genderově neutrální“, že je „genderově nevyvážená“. Tedy že ubližuje ženám.

„K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký. Aby nás měl kdo pohladit a povědět nám pohádku. Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku.“ Jak hrozná jsou prý tato slova! Jak pohoršující! Protože ženy přece nemohou mít automaticky jako hlavní poslání péči o děti!

Přisadila si prý třeba jakási Petra Havlíková z hnutí Nesehnutí, koordinátorka programu Ženská práva jsou taky práva, jež však měla alespoň „trochu pochopení“ a v čítankách by možná onu pro ni nežádoucí báseň i strpěla, pokud by se tam objevilo i něco, co by ukazovalo realitu z jiného úhlu pohledu. Kdyby tam třeba máma také opravovala auto… Což se tu ale nestalo (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/z-holek-maji-byt-maminky-stoji-v-citance-jste-genderove-dzih/r~edeb82ded9a811e6aa860025900fea04/?_ga=1.148377908.28765423.1473920214). A měli bychom se tudíž nad takovým básníkovým počínáním zamyslet.

 

„Problém“ vzápětí začalo šalamounsky řešit i ministerstvo školství. Jež uznalo, že text není zcela neutrální, ale proti jeho zařazování do čítanek prý není. Že prý toto ministerstvo texty čítanek analyzuje a snaží se vyhýbat i genderově nevhodným textům, avšak tento by nemusel být nezbytně závadný, protože je úkolem učitele, aby ho žákům patřičně vyložil. Učitel by měl dětem prvního stupně vysvětlit, v jakém kontextu byla báseň uveřejněna a jaký je záměr jejího autora, měl by vysvětlit také souvislost s genderovou korektností. Jak jenom krásně a zároveň zoufale alibistické, že?

 

A k vyřčenému se nemohl nevyjádřit i autor, jenž ony kritičky označil jako genderové džihádistky. Čímž se kladně odlišil od české veřejnosti, jež je vesměs označila za… řekněme za samice hovězího dobytka. Prohlásil, že on nemá v úmyslu degradovat ženy a nevadí mu, pokud vykonávají třeba i spíše mužskou profesi, a že „lidé kontroverzního ducha“ nemají šermovat genderovými stereotypy a mají si sami zkusit napsat vlastní verzi básně (https://www.ceskaskola.cz/2017/01/z-holek-maji-byt-maminky-stoji-v.html), nelíbí-li se jim ta jeho.

 

Což se, jak jsem přesvědčen já, nestane. A nejspíš je to i dobře. Protože já jsem skálopevně přesvědčen, že kritizují nejčastěji právě ti, kdo neumí nic než kritizovat. Kdo se nezmohou na nic lepšího než na to, aby sepsuli výsledky cizího snažení.

A právě těm je určena básnička moje. Jež je právě o nich. A věřte, že je mi vcelku jedno, že se jim nebude líbit. Že ze mne možná udělají genderovou zrůdu. Protože já mám rád přízeň žen… a nikoliv zapšklých feministek a z důvodu rovnosti pohlaví i zapšklých feministů.

 

Sešly se jednou kráva s oslicí

 

u koryta kdes nad pící.

 

A spustily svou litanii

 

nad tím, v jaké to zemi žijí,

 

v níž, až je z toho bolí hlava,

 

jsou potlačena ženská práva.

 

 

 

Vždyť víte, jak na jatkách muži

 

z nebohých krav sdírají kůži,

 

nežli je – věz děvče i kloučku –

 

rozmelou v masokostní moučku,

 

nebo je s sójou – drahá chaso –

 

v obchodě prodávají! To je maso!

 

A kolikrát se kráva musí třást,

 

když může se jít leda pást!

 

A sotva něco málo pojí,

 

už jak berňák ji krutě dojí

 

to zrůdně kruté mužské plémě,

 

jež ostudou je celé Země.

 

A zešílí-li jedna jen

 

osud stáda je zpečetěn.

 

Zatímco voli růžové maj líce

 

prý snad i ve vysoké politice.

 

 

 

A oslice si přisadila.

 

Co ona už se natrápila,

 

když osel postavil si hlavu

 

a jak mezek se vzepřel davu!

 

A přesto osli světu vládnou

 

a oslice kdes v stínu chřadnou.

 

 

 

Genderově je krutý prý náš stát.

 

Za práva krav je třeba bojovat,

 

Nejinak pak i za oslic práva.

 

Tak smýšlí ona oslí, kravská hlava.

 

 

 

Domlely hubou. Hrrr do boje!

 

Co po nich zbylo? Kupka hnoje.

 


Blogy

Viktor Pondělík

Ivan Štubňa

Miroslav Urban

Zdeno Drdol

René Pavlík

Milan Šupa

Životný štýl

.
.

Armáda, konflikty, analýzy, história, vojenská technika

.