V jaké době to žijeme?

28. 01. 2017 | Karma článku:

| Počet pozretí:

| Počet komentárov: 0

Už dávno vím, že v Čechách je možné snad cokoliv. A proto mne kampaň, jež se rozjela vůči jednomu ze známých českých básníků – Jiřímu Žáčkovi – ani moc nepřekvapila. Pouze mi udělala nedobře na duši. A kdybych nebyl podobnými nesmysly už dávno otupělý, asi by mi vehnala i slzy do očí. Protože tohle…

Zmíněný básník napsal docela obyčejnou básničku věnovanou maminkám, jež se dostala i do současných čítanek. A stačilo málo a vypukl facebookový a posléze i menší mediální poprask. Protože…

… si někteří kritici její obsah rázem vyložili jako to, že je hlavním posláním žen starat se o děti. A to prý znamená, že ona báseň „není zcela genderově neutrální“, že je „genderově nevyvážená“. Tedy že ubližuje ženám.

„K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký. Aby nás měl kdo pohladit a povědět nám pohádku. Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku.“ Jak hrozná jsou prý tato slova! Jak pohoršující! Protože ženy přece nemohou mít automaticky jako hlavní poslání péči o děti!

Přisadila si prý třeba jakási Petra Havlíková z hnutí Nesehnutí, koordinátorka programu Ženská práva jsou taky práva, jež však měla alespoň „trochu pochopení“ a v čítankách by možná onu pro ni nežádoucí báseň i strpěla, pokud by se tam objevilo i něco, co by ukazovalo realitu z jiného úhlu pohledu. Kdyby tam třeba máma také opravovala auto… Což se tu ale nestalo (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/z-holek-maji-byt-maminky-stoji-v-citance-jste-genderove-dzih/r~edeb82ded9a811e6aa860025900fea04/?_ga=1.148377908.28765423.1473920214). A měli bychom se tudíž nad takovým básníkovým počínáním zamyslet.

„Problém“ vzápětí začalo šalamounsky řešit i ministerstvo školství. Jež uznalo, že text není zcela neutrální, ale proti jeho zařazování do čítanek prý není. Že prý toto ministerstvo texty čítanek analyzuje a snaží se vyhýbat i genderově nevhodným textům, avšak tento by nemusel být nezbytně závadný, protože je úkolem učitele, aby ho žákům patřičně vyložil. Učitel by měl dětem prvního stupně vysvětlit, v jakém kontextu byla báseň uveřejněna a jaký je záměr jejího autora, měl by vysvětlit také souvislost s genderovou korektností. Jak jenom krásně a zároveň zoufale alibistické, že?

A k vyřčenému se nemohl nevyjádřit i autor, jenž ony kritičky označil jako genderové džihádistky. Čímž se kladně odlišil od české veřejnosti, jež je vesměs označila za… řekněme za samice hovězího dobytka. Prohlásil, že on nemá v úmyslu degradovat ženy a nevadí mu, pokud vykonávají třeba i spíše mužskou profesi, a že „lidé kontroverzního ducha“ nemají šermovat genderovými stereotypy a mají si sami zkusit napsat vlastní verzi básně (https://www.ceskaskola.cz/2017/01/z-holek-maji-byt-maminky-stoji-v.html), nelíbí-li se jim ta jeho.

Což se, jak jsem přesvědčen já, nestane. A nejspíš je to i dobře. Protože já jsem skálopevně přesvědčen, že kritizují nejčastěji právě ti, kdo neumí nic než kritizovat. Kdo se nezmohou na nic lepšího než na to, aby sepsuli výsledky cizího snažení.

A právě těm je určena básnička moje. Jež je právě o nich. A věřte, že je mi vcelku jedno, že se jim nebude líbit. Že ze mne možná udělají genderovou zrůdu. Protože já mám rád přízeň žen… a nikoliv zapšklých feministek a z důvodu rovnosti pohlaví i zapšklých feministů.

Sešly se jednou kráva s oslicí

u koryta kdes nad pící.

A spustily svou litanii

nad tím, v jaké to zemi žijí,

v níž, až je z toho bolí hlava,

jsou potlačena ženská práva.

Vždyť víte, jak na jatkách muži

z nebohých krav sdírají kůži,

nežli je – věz děvče i kloučku –

rozmelou v masokostní moučku,

nebo je s sójou – drahá chaso –

v obchodě prodávají! To je maso!