Měli bychom

Čeští rodiče by prý měli ve výchově svých dětí patřičně zohlednit záležitosti týkající se peněz. Protože peníze k našemu životu neodmyslitelně patří a tak je třeba začít s finančním vzděláváním už v dětství a nepřestat s ním ani v pubertě.

Podle expertů na finanční gramotnost by si měli rodiče třeba hrát se svými předškoláky na obchod, aby děti pochopily, jak obchodování funguje a že je dobré si spořit, pokud člověk nemá na něco peníze.

Po nástupu do školy by pak měli rodiče dávat svým dětem přiměřené kapesné, to aby si ratolesti uvědomily, že vyděláváme pouze určité množství peněz, z nichž financujeme svůj život.

Později by měly být dětem vysvětleny věci jako bankovní účet, debetní či kreditní karta a internetové bankovnictví a měly by mít vlastní účet, aby si mohly spořit na své větší výdaje, a v pubertě by měly být děti seznámeny s problematikou půjček a zejména s tím, jaké důsledky přináší neuvážené zadlužování. A aby se dětem rychleji splácelo, měly by být motivovány k tomu, aby si přivydělávaly na brigádách.

Děti by zkrátka měly být naučeny hospodaření. Měly by se naučit vycházet se svým kapesným. Děti by měly vědět, co všechno je třeba zaplatit a měly by se naučit i správným způsobem šetřit, měly by se naučit nést za sebe v tomto ohledu zodpovědnost. Pročež je třeba, co se kapesného týká, důslednost.

Základy finanční gramotnosti by se děti sice měly naučit ve škole či s pomocí příslušných specializovaných institucí, ale hlavní úlohu tu mají jednoznačně sehrávat rodiče.

Moudrá slova, že?

Slova mající však jednu vadu na kráse. A to tu, že rozumnému hospodaření mají učit děti jejich rodiče. Kteří jsou však sami až neskutečně často úplnými finančními analfabety. Protože podobný článek https://www.novinky.cz/finance/475436-financni-desatero-pro-deti-a-rodice.html, ze kterého jsem tu čerpal, potkáte v českých médiích jenom vzácně; zatímco reklamy na „skvělé a naprosto normální“ půjčky úplně všude.

A jak očekávat, že budeme mít finančně gramotné děti, když je podstatná část českého národa na hranici bankrotu a nikomu na tom nepřijde vlastně nic divného? Protože žít na dluh je tu vlastně nenormálně „normální“.