Tak se paní Merkelová opět rozchází v názorech. Tentokrát nikoliv pouze s pár rebelujícími visegrádskými státy, ale rovnou s celými Spojenými státy. Jmenovitě s americkým prezidentem Trumpem.
Jak paní Merkelová v Deutsche Welle pravila (https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/jsem-proti-vyhrozovani-severni-koreji-totalnim-znicenim-ohra/r~b5e2ac969e2e11e7b5d30025900fea04/), je proti vyhrožování Severní Koreji totálním zničením, je proti jakémukoliv vojenskému řešení. Protože je podle ní ono silové řešení, jež má údajně preferovat americký prezident, nepřiměřené.
Severní Koreji se podle paní Merkelové nemá vyhrožovat. Německá vláda prý sází výhradně na diplomacii a tvrdší sankce vůči onomu nebezpečnému nepřátelskému asijskému režimu. Jakékoliv jiné řešení je podle ní špatné.
A mne tak v souvislosti s tímto sdělením paní kancléřky napadla historická paralela. Napadlo mne, že jakkoliv je její řešení zdánlivě líbivé, opět je zrůdné. Stejně jako třeba v případě jejích názorů na migrační krizi.
Protože podobný odpor k silovému řešení, jaký nyní razí jménem německé vlády paní Merkelová, už tu jednou byl. Už jednou dospěly světové velmoci k názoru, že není žádoucí hrozit, natož opravdu udeřit. Že je lepší se dohodnout.
A dohoda tehdy i vznikla. A známe ji dodnes.
Říkáme jí Mnichovská dohoda.