Není to téma, které by mne jakkoliv mimořádně zajímalo. Protože pro mne jak papež, tak Židé představují jedno a totéž. Nejsem jejich zastáncem ani odpůrcem, nevyhledávám je ani nezavrhuji. Jsou mi – míněno v dobrém – lhostejní.
Ale článek https://www.denik.cz/ze_sveta/papez-v-70-letech-dochazel-za-zidovkou-na-psychoanalyzu-odhalila-nova-kniha-20170901.html mě přesto svým způsobem zaujal. Zčásti pro to, co obsahuje, zčásti pak i právě naopak kvůli tomu, co v něm nezaznívá a co mne jen tak mimochodem napadlo.
V onom článku se s odkazem na knihu francouzského sociologa Dominika Woltona píše o tom, že současný papež navštěvoval coby dvaačtyřicetiletý židovskou psychoanalytičku, jež mu půl roku (prý úspěšně) pomáhala zbavit se šrámů na duši z jeho dřívějšího života.
Protože prý byl v sedmdesátých letech hlavou argentinských jezuitů, podporujících opozici, vojenská junta za onu podporu opozice odvlekla a půl roku mučila jeho dva podřízené misionáře a ti mu následně vyčítali, že se málo snažil o jejich propuštění. On se prý pak kvůli těmto zkušenostem zdráhal v podobných případech zasahovat, odmítl pomoci i otci jedné unesené a pravděpodobně zavražděné těhotné ženy.
A byla to prý právě ona židovská psychoanalytička, která mu nakonec pomohla se těchto bolestivých dilemat zbavit. Díky ní prý dnešního papeže už nic neděsí.
Což je už nějakou dobu velice dobře vidět. Že se papež ničeho nebojí. A chce, abychom se také nebáli, a to ani přijímat migranty i na úkor vlastní bezpečnosti (https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/447021-zajmy-uprchliku-jsou-dulezitejsi-nez-narodni-bezpecnost-tvrdi-papez-frantisek.html).
Jen mne v této souvislosti napadá, zda mu tehdy skutečně pomohla židovská psychoanalytička. Zda to ve skutečnosti nebyl spíše někdo z islámských vymývačů mozků. Když se papež nyní tak úžasně zasazuje o to, abychom se vydali napospas kdekomu,… a zároveň přiznává, že mu vlastní misionáři či nějaká obyčejná unesená a pravděpodobně zavražděná těhotná žena ani tenkrát nestáli za to.