Byli jsme před Rakouskem…

Tak mi hlavou proběhla známá slova Františka Palackého: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ A to ve chvíli, kdy jsem si přečetl článek https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/445516-na-700-000-obyvatel-rakouska-se-hlasi-k-islamu.html. A jakkoliv vznikl zmíněný Palackého citát v úplně jiné době, než je ta naše, v už dost vzdálené minulosti, neztratil zjevně svůj smysl dodnes. Byť se jeho obsah přece jenom poněkud změnil.

Jak jsem se tu dočetl, připadá dnes na řádově osm a půl milionu obyvatel zmíněné alpské země celých 700.000 muslimů. A jejich počet prý rychle stoupá. Od roku 2001 vzrostl jejich počet na dvojnásobek, na rozdíl od tradičních rakouských římských katolíků, jichž je pro změnu pořád méně a méně.

Největší koncentrací muslimů se prý může „chlubit“ Vídeň, v níž je prý muslimem dokonce každý třetí obyvatel. A asi deset tisíc dětí v metropoli Rakouska navštěvuje islámské mateřské školy, což je prý důkazem toho, že jejich rodiče nestojí o integraci do většinové společnosti.

Autoři studie na téma náboženství pak prý i vypočítali, že kdyby dnes skončila migrace, bylo by v roce 2046 v Rakousku muslimů asi dvanáct procent z celkové populace, a pokud by migrace pokračovala i dále jako doposud, tvořili by ve zmíněném roce muslimové dokonce 21 % obyvatel země.

Ať tak či onak, pomalu přestává platit to, co jsme si o Rakousku myslívali, jak jsme si ho představovali. Stále méně je to prý země hor a katolických kostelíků. A stále více je to naopak „islámský stát“.

Jak je pak našincům sdělováno ve článku jiném (https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/mohou-prijit-dalsi-kvoty-na-uprchliky-cesko-nema-dost-spojen/r~e5ffffe8778011e7832f0025900fea04/), dá se předpokládat, že se dočkáme dalších kvót na uprchlíky. Eurounijní páni by prý rádi změnili současné dočasné kvóty na kvóty stálé, jež by měly řešit případné mimořádně silné migrační krize v budoucnu. Už na podzim letošního roku by se prý mohlo hlasovat o stálých uprchlických kvótách platných bez časového omezení a není prý dost vzpouzejících se zemí, takže by měl tento nápad projít. Nápad vyhovující především Itálii a Řecku, které chtějí přerozdělovat co nejvíce žadatelů o azyl.

Z čehož vyplývá, že se s koncem migrační krize v dohledné budoucnosti v žádném případě nepočítá, že tato bude pokračovat. Což činí prakticky vyloučenou onu „optimistickou“ variantu vývoje v Rakousku. A spíše to ukazuje na vizi pesimistickou. Na tu s jednadvaceti procenty Rakušanů-muslimů už za necelá tři desetiletí.

A pak? Až budou muslimové tvořit více než pětinu rakouské populace? Jednadvacet procent?

Hádejte, co zbyde z toho Rakouska, jež jsme znávali a jehož obraz dosud tkví v našich hlavách!

A právě v této souvislosti mne napadl onen citát Františka Palackého, zmiňovaný v úvodu. O tom, že jsme byli před Rakouskem a budeme i po něm.

Teď už je otázkou jen jedno jediné. Pokud ty nové kvóty projdou… jak dlouho po Rakousku ještě budeme?