Nikdy jsem nikomu nic nedlužil. Pravda, do dosažení dospělosti mne živili rodiče, ale činili tak jednak dobrovolně a jednak v souladu se zákonem, takže těm jsem vlastně svým způsobem „dlužil“, ale nešlo o dluh v klasickém smyslu slova.
Jinak jsem nikdy nikomu nic nedlužil. A přesto si mne v poslední době „oblíbila“ jedna z firem vymáhajících nesplacené pohledávky. Totiž vlastně ne přímo mne, protože ani neví, s kým má tu čest.
Odborně se tomu říká phishing. Zkrátka mne co chvíli bombardují v podstatě vyděračskými podvodnými e-maily. Jednou mi oznamují, že dlužím tolik a tolik a mám to okamžitě uhradit, jindy mi vyhrožují soudem. Pak mi oznamují, že mi napařili penále, jindy sdělují, že bylo zahájeno soudní řízení. A pak pro změnu volí smířlivý tón a nabízejí mi splátkový kalendář, pokud jsem ochoten „se polepšit“ a platit. A pak zase výhrůžky, „soud“, přemlouvání… Pořád dokola.
Poslal jsem je do háje. Marně – protože ony e-maily neustávají. A tak jsem to nakonec pustil k vodě. Ony e-maily registruji, ale nereaguji, neplatím. Ať si trhnou nohou!
A nejsem ve svým způsobem podobné situaci sám. Podobně je na tom… vlastně celá moje země. Česká republika.
I té je střídavě vyhrožováno, doporučováno, je nabádána a strašena. Pak nějakou dobu slyší přemlouvání smířlivým tónem, a když odmítá splnit své „povinnosti“, následují další hrozby… A tak pořád dokolečka.
Dnes jsme já i má vlast ve stejné situaci. Mně přišlo další vyhrožování soudem… a České republice také.
Česká republika prý musí do měsíce začít plnit své povinnosti. Nebo bude soud. Rozdíl je jenom v tom, že mne straší vyděrači neznámí, zatímco moji domovinu vyděrači známí. Pánové z Bruselu.
Evropská komise hodlá kvůli neplnění uprchlických kvót zažalovat Česko, Polsko a Maďarsko u Soudního dvora Evropské unie (https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/spor-o-kvoty-se-vyostruje-uprchliky-prijmete-do-mesice-nebo/r~462b723071f011e7b2b5002590604f2e/). Protože jsme v českém případě nepřijali těch asi 2.600 uprchlíků z Řecka a Itálie a nehodláme tak činit.
Buď prý začneme plnit své povinnosti, nebo dostaneme vysokou jednorázovou pokutu a pak bychom ještě platili za každý den fixní částku, pokud bychom se i dále nesmířili s oním rozhodnutím. Nikoho nezajímá, že s tím nesouhlasíme, že jsme od začátku protestovali.
Je to nepříjemné. Můj stejně jako český případ. Jenže co naděláme, když si ti tam někde nedají říci, že? Když ani stěžování si nepomáhá?
A tak bych byl rád, kdyby si vzali naši politici příklad aspoň ze mě. Bruselské pány už bezvýsledně do háje poslali… a teď by je už měli zkrátka ignorovat. Nepodvolovat se jejich žádostem a neplatit.
Protože my nikomu nic nedlužíme! Ani korunu!