No a nakonec nezaškodí vyjít si v George i do přírody. Což není nic těžkého, protože ta je tam skoro na každém kroku. A k tomu nejlepšímu z ní, co jsem tam kdy potkal, zřejmě patří botanická zahrada na severním konci města. Ta však není přístupná jen tak leckomu, protože nepatříte-li mezi děti či jinak privilegované, musíte mít peníze a u boudy zaplatit nepatrné vstupné, za které dostanete číslovanou návštěvnickou nálepku, kterou musíte zase při odchodu povinně odevzdat; v kteréžto souvislosti mne poťouchle napadlo, že tam asi žije i několik uvězněných „Tarzanů“, protože jsem tam tu a tam viděl na zemi nějaké ty ztracené exempláře oněch nálepek a tudíž není vyloučeno, že ony nepozorné návštěvníky už nepustili ven. Ale to vstupné je pro našince vskutku pakatel, takže proč ne, že?
A pak už se můžete v oploceném areálu kochat jak přírodou pečlivě upravenou, tak i zabrousit do „divočiny“, jíž vede vyšlapaná pěšinka. Ovšem zatímco ta upravená část je vskutku krásná a zajímavá, „divočina“ je tak jaksi obyčejná a nijak zvlášť se neliší od Šumavy. Od tak trochu „předlistopadové“ Šumavy. Protože je tento prostor z vnější strany obehnán vysokým plotem. To aby jim zákazníci neutekli do lesa opodál, který už k botanické zahradě nepatří, a naopak.
Ale žádné péesáky se samopaly a služebními psy jsem tam u plotu neviděl. Takže jsem ani nemusel zdrhat. Jako tam zdrhají u vstupní brány Asterix a Obelix. Na reklamě na tamní zahradní kavárnu.