A tak jsem se Llewellynovým přičiněním dostal do Oudtshoornu. Do městečka, kde se dá vcelku dobře orientovat. Jednak proto, že není zase až tak velké, jsou to možná tak poloviční České Budějovice, a jednak proto, že si stačí zapamatovat, kterým směrem od vás leží Pionýrská ulice, tedy Voortrekker Street, největší to z místních komunikací, lemovaná mnou vyhledávanými zdroji kalorií a joulů (tedy Sparem a Pick‘n Pay) a muzeem a mnou nevyhledávanými stadiony a pohřební službou. A když víte, jak se na tuto ulici dostat, už nezabloudíte.
Mou výhodou pak bylo ještě i to, že jsem složil své staré kosti (inu, jak praví statistiky, kdybych byl průměrný Jihoafričan, byl bych již na sklonku života, a kdybych byl průměrný černý Jihoafričan, umřel bych ještě letos) v podniku Earthbound (https://www.earthboundbb.co.za/), který ležel právě kousek za koncem ulice tamních pionýrů, kteří pochopitelně nemají nic společného se zdiskreditovanou mládežnickou organizací našeho padlého totalitního režimu.
Když už jsem u toho bed and breakfastu, kde jsem se na řádově týden zastavil, zastavím se u něj ještě jednou i nyní. Protože by byla škoda ho nezmínit. Kdybych ho totiž opomenul, nemohli byste mi ho závidět. A jen závidět koukejte! Protože je co. Totiž – bohužel – bylo co, protože už tam ke své smůle nejsem.
Předně tam mají paní Marii, která je navzdory česky psanému jménu Afrikánkou. Což se pozná podle toho, že pod jejím velením všechno funguje tak, jak má, a že když mi nabídla, že mne první den ve dvě odpoledne osobně odveze autem za zvířátky, pro mne na pokoj přišla… ve dvě hodiny. Nachlup. A taková přesnost je, jak praví naše přísloví, vlastnost králů, a jak praví přísloví moje, vlastnost jenom a pouze Afrikánců. A když se na ni podíváte… no uznejte, že jsem ji plným právem zařadil do kategorie „Beauties of South Africa“. A lituji-li u této něčeho, pak pouze toho, že jela záhy na návštěvu za svou dcerou do Johannesburgu a tudíž jsem si jí nemohl dostatečně užít.
Manažerka Annelize, jež tam po dobu její nepřítomnosti zaskakovala, pak nemohla neskončit v téže kategorii. Protože taková kočka… no uznejte! Sice byla poněkud chladná, to však jen ve smyslu zmrzlá, za což mohlo tam panující počasí, v němž i mně byla nejednou zima. Vždyť tam bylo po nocích občas i kolem nuly a v den mého odjezdu dokonce přišla v okolních horách i kalamita v podobě půlcentimetrových sněhových závějí! Možná trest za to, že jsem si předtím v George stěžoval, že je mi i v tamní plus třicetistupňové zimě horko. Annelize na mě byla hodná neméně a kdybych byl mladší a krásnější… nevím, nevím…
No a se zbytkem personálu byl jen jediný – tradiční – problém. Tedy že vařil tak skvělé snídaně, že jsem si nakonec v nedalekém Pick’n Pay musel koupit za úsměvné v přepočtu čtyři stovky nové, větší džíny, abych měl s „oteklým“ břichem v čem chodit.
Pokračování příště