Není žádným tajemstvím, že i my Češi sami o sobě nejednou prohlašujeme, že jsme se z dávného vrakoviště Evropy stali evropskou popelnicí. A to co se v českých obchodech prodávaných potravin týká.
Výzkum agentury STEM/MARK (https://www.novinky.cz/ekonomika/432317-cesi-sami-uznavaji-ze-jsme-popelnice-evropy.html) pak tento fakt jenom potvrzuje – zmíněného názoru je prý rovnou více než 70 procent českých respondentů.
Důvod pro tuto skutečnost je prostý – pro české zákazníky je zkrátka cena nakupovaných potravin nejednou důležitější než jejich kvalita. A když chce někdo nakoupit co nejlevněji, musí zákonitě něco obětovat. A onou obětí je právě kvalita.
V Česku prodávané potraviny tak prý jsou horší než ty v Německu či Rakousku a čeští spotřebitelé prý příliš málo znají svá práva a neumí si je ani prosadit.
A tak má Česká republika to, co má. A co je veřejným tajemstvím. Nelíbí se nám to, chtěli bychom vesměs změnu, jenže až na to handrkování se s pány v Bruselu, po nichž je změna – tedy stejná kvalita stejného zboží bez ohledu na zemi, v níž se toto prodává – žádána se tak jaksi nic neděje. Vše zůstává ve vyjetých kolejích.
A teď už mě prosím omluvte. Mám hlad a jdu se najíst. Už se mi sbíhají sliny při představě zeleninového leča za jednadvacet korun. Které se skládá z 30 % takřka kaše ze zeleninové papriky, 25 % cibule, rajčatového protlaku, octa, cukru, soli, kmínu a hlavně pitné vody. S kuřecím salámem z kuřecího separátu a sóji to bude učiněná laskomina.
To si dám do nosu!