Úvahy hloupého človíčka

Jsem jenom úplně hloupý malý český človíček. Mám sice vysokou školu, ale pořád jsem jenom ten obyčejný prosťáček, který má jenom zjednodušený pohled na svět a zdá se, že nechápe ty veliké globální souvislosti.

Protože jsem malý človíček, představuji si to tak:

Když je v obchodě jeden rohlík a já mám coby zákazník jednu korunu, musí stát rohlík v tržní společnosti jednu korunu. Aby mohla proběhnout ideální směna kus za kus. Pokud by stál onen rohlík dvě koruny, nebudu si ho moci dovolit. Já si ho nekoupím a umřu hlady, prodejce ho neprodá a nemaje kšeft umře hlady též. A pokud by stál onen rohlík naopak jenom padesátník, koupím si ho, ovšem… prodavač nebude mít na nové zboží a mně pro změnu zbyde padesát haléřů, za které nebudu mít co koupit. Budu mít peníze, ale co s nimi, že? Nic.

Tak to vidím já, malý človíček. Vidím to tak v případě naší postupně znehodnocované měny a nejinak to bude z mého úhlu pohledu fungovat i v případě ostatních měn, dejme tomu eur. I u těch podle mne platí, že jich musí být na trhu tak akorát. Ani příliš málo, aby bylo zač nakupovat, ale ani příliš moc, aby lidé neměli peníze, které nemají využití a tratí tak na hodnotě.

Tak to vidím já. Protože jsem malý hloupý človíček, stále nemohu pochopit velikost myšlenek oněch velkých politiků a bankéřů. Kteří už dlouhý čas tisknou eura jako o závod. Nejenom eura, pochopitelně, ale v tomto případě jde o eura.

Evropská centrální banka od loňského března tiskne a uvádí do oběhu hromady společné evropské měny. Nakupuje hory vládních a firemních dluhopisů a vychvaluje se až do nebes, jak tím podporuje ekonomiku eurozóny. Protože tím údajně chce povzbudit hospodářský růst v eurozóně a zvýšit inflaci ke „zdravým“ dvěma procentům, zabránit možné „zlé“ deflaci.

Původně se plánovalo, že toto počínání skončí letos v září. Pak se to v prosinci prodloužilo o půl roku, tedy do konce března roku příštího. A nyní to vedení ECB opět natáhlo (https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ecb-prekvapila-trhy-nakup-dluhopisu-prodlouzila/r~c55682d6bd4911e6a070002590604f2e/). Ono takzvané „kvantitativní uvolňování“, neboli tištění a rozhazování dalších a dalších peněz, má pokračovat ještě nejméně do konce příštího roku. Byť „v menším rozsahu“; měsíčně se mají nakupovat dluhopisy za „pouhých“ šedesát miliard eur, nikoliv za osmdesát miliard jako doposud a dále do března příštího roku. A do konce příštího roku se tak za „aktiva“ rozfofruje celých 2,3 bilionu eur.

2.300.000.000.000 eur pro ty, kdo si slovo „bilion“ nedokážou představit.

Ekonomika se prý sice v eurozóně zrychlila, inflace stoupla a nezaměstnanost klesla, čehož mělo být oním šíleným vyhazováním peněz dosaženo, ale… Přesto se budou peníze tisknout a vnucovat kdekomu na potkání i nadále. A kdyby se prý zhoršil výhled inflace (rozuměj – kdyby inflace začala znovu klesat, což se líbí takovým obyčejným chudým prosťáčkům, jako jsem já), začne se prý utrácet ještě víc, než je nyní zamýšleno. Protože…

Proč vlastně?

Nevím, ačkoliv tuším.

Jak říkám – jsem jenom obyčejný prostý človíček, který těm „tam nahoře“ do karet nevidí a „nechápe globální souvislosti“.

Já to vidím jenom tak, že čím víc peněz se natiskne a vydá… tím bude měna bezcennější a bude dráž a dráž. Nebo ceny zůstanou dole, ale to lidem pro změnu zbydou v rukou přebytečné papírky, za které nebude co koupit. Což známe z dřívějších dob socialismu s jeho nedostatkovým zbožím velice dobře.

Ale ať tak či onak… těm nahoře to prospěje. Protože voliči dostanou víc europapírků, budou spokojenější a budou ochotněji volit ty, kdo jim „dopřávají“. A než si všimnou, že vlastně dostávají stále bezcennější obrázky, jež současně znehodnocují jejich dosavadní celoživotní úspory…