Děti nejsou priorita

Tak prý má Česká republika stále více dětí bojujících s nějakou závislostí. Stále více dětí tu má problémy s drogami či patologickým hráčstvím a tyto negativní jevy rovněž postihují stále mladší ročníky (https://zpravy.tiscali.cz/stale-vice-deti-bojuje-se-zavislosti-pomoci-se-jim-nedostava-313637?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk).

Poslední národní výroční zpráva praví, že v roce 2016 bylo podle odborných odhadů na pervitinu a opioidech závislých asi pět a půl tisíce dětí a lidí ve věku do 18 let, podobných závislých na konopí bylo asi 27.300, mladých alkoholiků zhruba dvacet tisíc, dětských patologických hráčů přes 11.100.

Děti jsou prý naše budoucnost. A tak by se těmto mělo dostat pomoci, společnost by se měla alespoň pokoušet dostat je ze šikmé plochy na správnou cestu. Měla by. Jenže…

České republice chybějí ambulance pro léčbu závislých dětí a v zemi je rovněž jen jedno jediné lůžkové detoxikační oddělení pro děti a dorost v pražské nemocnici sester boromejek pod Petřínem, jež má všeho všudy čtrnáct lůžek, obsazených zpravidla dětmi z dětských domovů a dalších výchovných zařízení.

Není tak těžké si spočítat, jakou má závislé dítě naději, že se na něj dostane, že bude mít byť i jenom šanci se dostat někam, kde se mu pokusí pomoci, pochopitelně s nejistým výsledkem.

Experti by chtěli, aby do pěti nebo deseti let vzniklo v každém z českých krajů pracoviště spojující zdravotní i sociální služby na jednom místě, tedy aby v každém kraji bylo specializované pracoviště, kde by byli pro tam léčené závislé děti k dispozici současně lékař, dětský psychiatr, odborník na závislosti, terapeut nebo speciální pedagog. Kde by se tedy nabízely zdravotní i sociální služby pro závislé děti i jejich rodiny.

Ovšem je tu problém. Část ze zmíněných služeb totiž dnes musí mít zdravotní a část sociální registraci, něco spadá pod jedno a něco pod jiné ministerstvo a není tak ani jasné, kdo by to platil, protože léčba je hrazena ze zdravotního pojištění a sociální služby jsou dotovány ministerstvem práce prostřednictvím krajů.

Dosud není ani legislativa, která by řešila péči o závislé děti. Pouze se (s řádným zpožděním) uvažuje o jakémsi zákonu o zdravotně sociálním pomezí, který by stanovil i způsob financování podobných záležitostí. Ovšem toto uvažování už přežilo několik vlád a skutek vždycky utek…

České děti tak stále častěji nadále ničí životy své i životy těch kolem. Fetují, pijí, prohrávají hory peněz. Protože boj proti tvrdým drogám není snadná záležitost, na legalizaci marihuany lze nahnat politické body a alkohol a automaty znamenají obstojné daňové výnosy. Což je pro politiky daleko zajímavější než rozhodnout, z čích peněz se budou závislé děti léčit.