České ženy to nejednou nemají v životě lehké. A jak jsem se právě dočetl (https://www.novinky.cz/domaci/470920-cesky-bojuji-u-soudu-o-viza-pro-sve-muslimske-manzele.html), mají to ty, jež se rozhodly provdat za zahraniční muslimy, nejednou ještě těžší. Protože ty, jež si vzaly muslimy dejme tomu z Egypta či Tuniska, nejednou řeší problém, jak svého chotě následně dostat do České republiky.
Takové Češky se prý musí dokonce nejednou soudit ve snaze získat pro své muslimské manžele víza, respektive tyto žádají o pomoc ombudsmanku či lidskoprávní organizace. Protože ani svatba není zárukou, že takový muž dostane svolení do České republiky přicestovat.
Přes tisíc žádostí ročně je českými ambasádami na severu Afriky zamítnuto; konkrétně v letech 2015 až 2017 dostalo na velvyslanectvích v Tunisu, Alžíru, Rabatu a Káhiře z 15.958 žadatelů krátkodobé schengenské vízum jen 12.310 osob. A mezi odmítnutými byly i desítky manželů a výjimečně manželek českých občanů.
Takoví manželé prý žádávají na českých ambasádách o krátkodobé schengenské vízum nejednou opakovaně, a stále marně. Ne a ne získat od České republiky povolení pobytu.
Manželské dvojice si tak musívají nechat zajít chuť na společné soužití na českém území a ženy se pak ze severu Afriky vracívají nedobrovolně samy a některé vztahy se následně rozpadají. Protože když muž nemůže do České republiky legálně přicestovat s krátkodobým vízem, nemůže tu ani následně požádat o přechodný pobyt rodinného příslušníka našeho občana. A ne každého napadne zkoušet to i na ambasádách jiných eurounijních zemí, které by jim možná to schengenské vízum spíše daly.
Protože i když dají české soudy případně takovým žadatelům zapravdu (což se vesměs nestává), neznamená to, že jim bude vízum při dalším pokusu vystaveno. Protože toto se nevystavuje při účelových sňatcích a třeba takové svatby starších žen s tamními muži jsou od počátku podezřelé.
Takže takové manželské páry nejednou strádají odloučením. Protože muslimskému manželovi není úředně dovoleno následovat jeho drahou polovičku do Česka.
Při čemž mne ale napadá…
Proč jim to vlastně vadí? Jde-li o manžele muslimské, pak je přece žena tím podřadným v páru a mělo by být její povinností následovat muže, ne? To ona by měla následovat svého chotě a zůstat na severu Afriky v jeho domovině; a nikoliv naopak. A nemělo by snad vůbec přicházet v úvahu, aby se k nám taková žena vracela po svatbě sama, bez doprovodu svého partnera.
Kdyby tedy šlo skutečně o rodinu. A nikoliv pouze o pokusy, jak se legálně a pohodlně dostat do Evropy.