Také vám chybí Kryl?

Kdysi jsme tu měli společný stát, Československo. A v tomto státě prý nejpokrokovější a nejdokonalejší režim, jaký svět znal, tedy socialismus. Měli jsme tu ty, kdo si za těch dob žili relativně spokojeně, kdo si žili daleko lépe, než jak si to zasloužili, a měli jsme tu i ty, jimž se onen režim více či méně nezamlouval. A měli jsme tu i jeho vyslovené kritiky. Přiznávám se, že nevím, zda tomu tak bylo i na Slovensku, ale v České republice byl tím určitě všeobecně nejznámějším odpůrcem režimu Karel Kryl. Který na rozdíl od ostatních kritiků nebo vyslovených odpůrců režimu nejen pranýřoval jeho nedostatky i vyslovené zrůdnosti, ale také to uměl ve svých písních podat tak, aby tomu rozuměli nejvzdělanější lidé stejně jako lidé docela jednoduší. Krylovi rozuměl každý, kdo mu rozumět chtěl. A to i v dobách, kdy se k nám jeho slova dostávala jen přes rušičky snažící se blokovat signál Svobodné Evropy.

Pak jsme tu měli Československo, které už nebylo socialistické, nýbrž demokratické. Nebo aspoň o demokracii usilující. A byť se poměry měnily docela velkou rychlostí, jedno zůstalo naší jistotou. A to byl Karel Kryl. Který se nespokojil s rolí uctívané modly boje proti komunistům a zase pranýřoval nedostatky, teď už ale nového a odlišného režimu. Čímž se lidem zrovna moc nezavděčil. Kdekdo od něj čekal, že nás začne vychvalovat za to, jak jsme byli dobří, když jsme svrhli diktaturu, ale on namísto toho kritizoval nové nepořádky. A bylo co kritizovat. Jak našinci někdy hned a někdy až postupem doby poznali a pochopili.

Pak tu zůstalo z Československa jen Česko a Slovensko coby dva samostatné státy. A zůstal tu i Karel Kryl, který ani navzdory významným změnám nepřišel o témata, která si zasluhovala jeho kritiku. Kterou opět nešetřil. A to plným právem. Nelíbilo se mu třeba ani to, jak „od Čadce k Dunaju počuť čudnú nôtu / hranicu stavajú z ostnatého drôtu“.

A pak tu byly oba naše státy. Ale Karel Kryl už nebyl. Zemřel před svými padesátými narozeninami. A život šel a jde dál. Život nedokonalý stejně jako vždycky.

Dnes by Karel Kryl oslavil osmdesáté narozeniny. A je určitě škoda, že se jich nedožil. Protože by měl skutečně i dnes o čem psát a zpívat. A bylo by to krajně žádoucí. Abychom viděli i to, co nechceme vidět. Ale co se přesto děje kolem nás. A co by se mu určitě plným právem nelíbilo. Protože mu sudičky daly mozek do lebky a trochu výřečnosti. Dost smutný dar.