Není žádné tajemství, že český stát nemá peníze. Respektive je má, ale všechny bez výjimky jsou vypůjčené. Někdy ze zahraničí, někdy od domácího trhu a hodně už i od vlastních občanů. A kdyby se měl stát financovat jenom ze svých příjmů, sesypalo by se tu úplně všechno.
Vláda, o které se dá říci, že je v oblasti ekonomického uvažování rozhodně lepší než ty dvě předchozí, si hraje na snahu o záchranu veřejných financí, ale nedaří se jí to. I ona dělá jenom dluhy, byť menší než vlády uplynulých let. A hledá způsoby, jak by si stát víc vydělal. Což by bylo dobře, kdyby bylo i podobné uvažování rozumné. O čemž se ale dá často oprávněně pochybovat.
Aktuálně se tak ve vládní koalici uvažuje například o zvýšení daně z nemovitostí. Lidé, kteří vlastní nemovitý majetek, tedy domy, byty, pozemky, komerční objekty atd., by podle ministra financí měli platit možná až dvojnásobně vysokou daň. Což by pro stát znamenalo příjmy vyšší o šest až osm miliard korun. Což rozhodně není zanedbatelná cifra, jakkoliv je to pouhá kapka v moři českého státního dluhu, který má jenom letos vzrůst o tři stamiliardy.
Vládní koalice by tento a dalších více než šedesát úsporných návrhů měla projednat snad ještě v březnu, snad v dubnu. A kdyby se všechna tato opatření realizovala, prý by se ušetřilo celkem asi sedmdesát miliard korun.
Na zvýšení zmíněné daně z nemovitosti se sice vládní strany zatím ještě nedohodly, ale dá se očekávat, že k tomu vládní politici nakonec přistoupí. Stát přece potřebuje peníze. Jenže právě toto řešení je dost nešťastné. Je sice snadné vybrat daň z nemovitosti, kterou lidé nemohou nijak skrýt před finančními úřady, ale stát tím vlastně opět potrestá ty, kdo si své nemovitosti za už dříve zdaněné peníze pořídili a kdo se o ně logicky i starají.
A pomůže to aspoň státní kase? Sotva. Aspoň dokud bude tentýž stát, který chce odírat bezbranné majitele nemovitostí, korumpovat rádoby sociálně slabé nepřeberným množstvím státních sociálních dávek, na které tu má nárok kdekdo. A na kterých se rozhodně nešetří.