Česká republika má vážný problém. I sám Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil veřejně přiznal (https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/vazny-problem-se-zavislosti-ma-pul-milionu-cechu-lecba-stoji-rocne-1-5-miliardy-20171125.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk), že má celých půl milionu Čechů vážný problém se závislostí. Tedy dávno známou pravdu. Máme tu alkoholiky, kuřáky, gamblery, osoby na prášcích a pochopitelně i narkomany závislé na nelegálních drogách.
Konkrétně pak máme 150.000 takzvaně problémových uživatelů alkoholu, tedy těch, kdo užívají tuto svou drogu několikrát týdně ve vyšších dávkách, případně kdo tyto dávky zvyšují, a dalších až 600.000 našinců je z tohoto úhlu pohledu rizikových, máme asi 100.000 gamblerů a 40.000 problémových uživatelů nelegálních drog, přes dva miliony každodenních kuřáků.
Až polovina ze závislých už má kvůli své „vášni“ zdravotní, sociální a psychické potíže a dala by se diagnostikovat psychiatrickou diagnózou.
Na léčbu závislých, sociální dopady a prevenci závislosti dává Česká republika ze zdravotního pojištění asi 1,5 miliardy korun (v přepočtu nějakých 60 milionů eur) ročně, z toho asi 300 milionů na lůžková zařízení pro závislé na alkoholu.
Podle výše zmíněného pana Vobořila totiž nefunguje ani prohibice, ani úplně volný trh. Pomáhají prý jen částečná omezení.
Přičemž vidíte sami, jak „pomáhají“.
A tak máme problém. Problém, který řešíme nanejvýš tak zvyšováním cen, jak to doporučuje třeba Světová zdravotnická organizace. Ač ani to nepomůže.
Což poznávám dnes a denně na vlastní kůži.
Protože volím menší zlo a chodím kouřit na balkon, kdykoliv běží v televizi reklamy, tak často orientované právě na propagaci alkoholu či kdejakých „zázračných“ pilulek proti bolesti, a na facebooku dnes a denně mažu reklamy na alkohol, jež tam mám paradoxně kompletně a trvale zablokované.
Jenže to nikoho nezajímá. Vždyť jde přece o peníze. A jestli to snad někomu dělá těžkou hlavu,… tak ať si dá panáka nebo vezme prášek, že?