V Německu prý mají stále narůstající problém. Jejich soudy prý jsou zavalené, a to žalobami neúspěšných žadatelů o azyl. Není to prý sice nic nového pod sluncem, ale…
… ale v roce 2015 prý bylo takových „jen“ kolem 50.000 a loni 100.000, zatímco letos by se jejich počet mohl dostat až na nějakých řádově 200.000.
Počet těch, jimž se nelíbí, jak o nich bylo při azylovém řízení (zamítavě) rozhodnuto, roste a soudy jsou tak se silami v koncích (https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/446274-nemecke-soudy-jsou-zavalene-zalobami-zadatelu-o-azyl.html). Protože nemají lidi – počet žalob totiž roste rychle, ale počet lidí, kteří o nich rozhodují, stoupá jen velmi pozvolna. Mimo jiné i proto, že co se nových zaměstnanců správních soudů týká, není často z čeho vybírat.
Jen správní soud v Berlíně prý nyní projednává 13.500 žalob podaných žadateli o azyl, a v jeho případě tvoří tento typ dokonce 65 procent ze všech žalob.
Soudy tak prý jednoznačně potřebují více soudců i pomocného personálu. A pochopitelně i peněz. A protože v to nelze doufat, prý by pomohlo i aspoň to, kdyby nejvyšší soud rozhodl o určitých věcech v principu. Tedy kdyby se něco řešilo automaticky, bez toho, že by se tím museli zabývat soudci u jednotlivých soudů nižší instance.
Protože jinak se jim to tam jednou sesype jako domeček z karet.
Protože německé politiky asi ještě nenapadlo,…
… že když to tam nezvládají, šlo by to možná vyřešit i jinak. Třeba tím, že by se v rámci Evropské unie stanovily nějaké ty další přerozdělovací kvóty.
Proč by přece nemohli přidělit nějaké ty soudící se neúspěšné žadatele třeba České republice, Slovensku, Maďarsku, Polsku,… Kde je podobných žalob tak málo, že mají čas stíhat i docela obyčejné kriminálníky.