Nakonec to přišlo

Publikované 18.03. 2017 o 17:48 |

Karma článku: |

Počet pozretí: |

Počet komentárov: 0

Trvalo to sice hodně dlouho, více než století, ale nakonec na to stejně došlo. Dávná německá kolonie v Africe, dnešní Namibie, se rozhodla žalovat Německo, a to kvůli genocidě tamních afrických kmenů.

Mělo se tak dít v tehdejší Německé jihozápadní Africe, kde císařské vojsko a osadníci v letech 1904 až 1907 zavinili smrt asi 75.000 domorodců, když brutálně potlačovali jejich povstání, a Němci mají dále platit i za zotročování a sexuální zneužívání tamního původního obyvatelstva a odcizení jeho půdy. Konflikt s Němci prý tehdy přežila jen asi čtvrtina z původních 80.000 Hererů a tito přeživší skončili vesměs v koncentračních táborech, a z původních 30.000 členů kmene kmene Nama jich to následně přežila jen polovina.

Namibie, jež na rozdíl od některých tamních kmenů dosud nikdy podobnou žalobu na Německo nepodala, prý nyní k tomuto nakonec také hodlá přistoupit – a bude za výše zmíněná Němci napáchaná příkoří žádat od Německa odškodnění ve výši třiceti miliard amerických dolarů (https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/namibie-chce-zalovat-nemecko-kvuli-genocide-africkych-kmenu/r~9dabd3780bcb11e798c20025900fea04/).

Dnešní Německo onu genocidu ve své bývalé kolonii sice přiznává, požadované odškodnění ale akceptovat a zaplatit nehodlá. A proto je Namibijci ve Spojených státech žalováno. Těm povražděným, znásilněným nebo do jinak poškozeným to sice po více než stovce let už nepomůže, ale i tak… Jenom ať viník aspoň platí!

A Evropa by si z tohoto počínání Namibie měla vzít ponaučení. Dokud je ještě čas.

To aby se něco, co z dnešních evropských států v budoucnu vznikne, nemuselo jednou soudit ze stejného důvodu s tím, co zbude z Německa. Toho, jež sem nechalo a nechává přicházet ty nezvané cizokrajné „hosty“, kteří si v západní Evropě už dnes nejednou počínají podobně jako kdysi zmiňovaní Němci v Africe. Toho, jež chce ústy svých politiků ony nevítané lidi stůj co stůj přerozdělit i do dosud nepostižených zemí Evropské unie, s kancléřskými řečmi o tom, že „to se zvládne“.

Varovanie

Vážení čitatelia - diskutéri. Podľa zákonov Slovenskej republiky sme povinní na požiadanie orgánov činných v trestnom konaní poskytnúť im všetky informácie zozbierané o vás systémom (IP adresu, mail, vaše príspevky atď.) Prosíme vás preto, aby ste do diskusie na našej stránke nevkladali také komentáre, ktoré by mohli naplniť skutkovú podstatu niektorého trestného činu uvedeného v Trestnom zákone. Najmä, aby ste nezverejňovali príspevky rasistické, podnecujúce k násiliu alebo nenávisti na základe pohlavia, rasy, farby pleti, jazyka, viery a náboženstva, politického či iného zmýšľania, národného alebo sociálneho pôvodu, príslušnosti k národnosti alebo k etnickej skupine a podobne. Viac o povinnostiach diskutéra sa dozviete v pravidlách portálu, ktoré si je každý diskutér povinný naštudovať a ktoré nájdete tu. Publikovaním príspevku do diskusie potvrdzujete, že ste si pravidla preštudovali a porozumeli im.

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.