pondelik, Author Hlavné správy - Blog

Blogy autora Viktor Pondělík

Zase se máme polepšit

Organizace pro pomoc uprchlíkům se zase jednou pustila do České republiky (http://domaci.eurozpravy.cz/spolecnost/177294-na-cesko-se-snasi-kritika-kvuli-uprchlikum-jste-nepratelsti-a-tvrdi/). Že prý je tato – jak také jinak – příliš nepřátelská a tvrdá k cizincům. A má se polepšit a slušně s těmito zacházet. Důvod, který zmíněnou organizaci k tomuto názoru vedl? České úřady jsou prý nepřátelské k chudákům migrantům, vízový registrační…

Nápad hodný géniů

Alkohol je metla lidstva. A neznám zemi, kde by tato metla s někým nezametala. Tu naši nevyjímaje. Protože alkohol vydělává správcům státní kasy nemalé peníze, je vítaný, ačkoliv je současně zatracovaný, protože zdraví a dobrým mravům naopak neprospívá. „Pít či nepít“ je tak nejednou stejným dilematem jako hamletovské „být či nebýt“.…

Máme super muslimy

Tak nám v Brně vydali knihu o muslimech v Česku. Tento počin nakladatelství Barrister & Principal pod názvem Muslimové v Česku nás seznamuje s tím, jak tito lidé u nás žijí, jak se jim vede… Prostě abychom je tak trochu poznali. Protože já osobně je téměř neznám a většina z našinců na tom asi nebude…

Ještě že jsem neutekl…

Dnes už to dávno přiznat smím, a proto to také nyní bez obalu přiznám. Stejně jako mnozí jiní našinci jsem měl za minulého režimu hluboko ve skrytu duše ukrytou touhu „zdrhnout“. Tedy utéci na vysněný západ, dejme tomu do Německa. Západního, jak jinak. Ale nestalo se tak. Protože se mi…

Sláva nazdar výletu

Jedno jediné dopoledne stačilo, aby se mi na jediném zpravodajském webu zobrazily dvě zprávy, z nichž jedna je smutná, druhá taky a… A dají-li se dohromady, je to smutné dvojnásob. Nejprve mi bylo oznámeno, že italská pobřežní stráž zachránila v Egejském moři 66 migrantů ze Sýrie (https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/italska-pobrezni-straz-zachranila-v-egejskem-mori-66-syrskyc/r~2e08fcfebe3111e6af5f0025900fea04/). Frontex je objevil a…

« 1 | ...15 | 16 | 17 |

Viktor Pondělík

O AUTOROVI

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již skoro pět desítek let. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu času strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.