České republice se prý ekonomicky daří. Pracovních příležitostí je fůra, platy rostou. Ale… Navzdory tomu prý má řádově 650.000 Čechů tak velké dluhy, že se z nich nemají šanci nikdy vyhrabat. Nikdy je nedokážou a vlastně nejednou ani nechtějí splatit. Což mohu – jen tak mimochodem – potvrdit i já, neboť jistý mně osobně zcela neznámý dlužník už při půjčování si uvedl na své smlouvy můj e-mail, aby nebyl sám obtěžován, až se někdo pokusí z něj půjčené peníze mámit zpět.
A tak loni vzrostl počet exekucí. A mocní této země již bádají nad tím, jak to zaonačit, aby za „dobrých časů, jež díky nim prožíváme“, nebylo tak zle.
A činí tak hodně nemoudrým, ba přímo hloupým způsobem.
Ministr v tomto případě notně nespravedlivé spravedlnosti Pelikán to podle výkonné ředitelky Asociace inkasních agentur Jany Tatýrkové chce řešit dluhovou amnestií. Protože je podle něj rostoucí počet občanů, kteří nemají šanci se z dluhů dostat, závažným společenským problémem, jenž je třeba řešit. A tak by prý mělo stačit, aby neplatiči projevovali sedm let jakousi dobrou vůli, a pak by jim za tuto „snahu“ měly být dluhy odpuštěny – a to i kdyby nesplatili byť i jen jednu jedinou korunu. Stát by jim tak měl odpouštět jejich závazky vůči věřitelům, jež by pak už nebylo možno exekučně vymáhat (https://www.novinky.cz/domaci/448428-dluhy-statisicu-neplaticu-zaplati-veritele-nebo-stat.html).
„Poctivým dlužníkům“ by tím mělo být umožněno zbavit se nadměrného zadlužení a zapojit se do transparentní ekonomické činnosti. Dali by se tak zachránit i ti, kdo jsou dnes v neřešitelné situaci, tedy ti, kdo nemají ani na to, aby formou osobního bankrotu splatili požadovaných minimálně třicet procent svých dluhů během pěti let.
A co s nesplacenými dluhy? Ty by pak měli zaplatit sami věřitelé nebo stát, tedy daňoví poplatníci. Když si někdo půjčil a nesplácí, měli by to za něj zaplatit jiní.
A to klidně i opakovaně.
Jenže ne všichni dlužníci jsou poctivci, kterým jen nepřálo štěstí. Jsou i tací, kteří si půjčují vědomě bez ohledu na nevyhnutelné důsledky. A těm posledně zmíněným by pak bylo hej. To by se jim to zadlužovalo s vědomím toho, že se jim nemůže nic stát! To by se to zneužívalo půjček!
A věřitelé, tedy ti, kdo někomu půjčují? Co je komu do nich, že? Mají si své dlužníky líp prověřit a pak doufat, že to vyjde. A nevyjde-li, prostě svůj majetek odepsat. Pokud to stát nezamázne penězi těch, kdo chodí do práce, platí daně a žijí v rámci svých možností.
Protože prý přece nelze dopustit, aby se ti, kdo nasekali obří dluhy, ocitli v neřešitelné situaci. Na rozdíl od těch, kdo si nežijí nad poměry, kdo mají zdravý rozum a aspoň trochu cti v těle… a měli by povinně přispět.