Přece se nebudou starat o své děti!

Jsou lidé bohatí a jsou lidé chudí. A v sociálně smýšlející společnosti bývá určitým zvykem, že se těm chudým pomáhá. Alespoň tedy v tom pro život nejdůležitějším. Aby mohli žít jako lidé… a vlastně aby vůbec mohli žít.

Jedním ze způsobů, jak se takovým chudým v České republice pomáhá, jsou třeba i školní obědy pro jejich děti. Pokud na ně chudí nemají, už delší čas se nabízí možnost, že to za ně zaplatí soukromí dárci, případně neziskové organizace. Aby se i děti ze sociálně slabých rodin aspoň ve škole dobře najedly.

Je to už relativně běžné. Jenže…

Nyní se objevuje i projekt dotovaného stravování ministerstva práce a sociálních věcí. Ještě se sice neví, jak velký bude zájem o tyto státem podporované školní obědy pro sociálně slabé děti, ovšem už nyní to vyvolává projevy nevole. Ze strany lidí majetnějších. Tedy těch, kdo svým dětem platí školní stravování sami, respektive neměli, nemají a nebudou mít na podobnou pomoc nárok.

Protože oni tu nejsou jen lidé bohatí a chudí. Jsou tu i lidé „relativně bohatí“ a „sociálně slabí“. Přičemž…

Přičemž jsou leckdy i pro lidi relativně finančně zaopatřené takové školní obědy nezanedbatelnou položkou v jejich rodinném rozpočtu. Zatímco máme i dost „chudáků“, kteří žijí ze sociálních dávek a na školní obědy pro své děti nemají peníze, ovšem… peníze na cigarety, alkohol, drahé mobily, dovolené a další zbytečnosti mají.

A právě pomoc těm posledně zmíněným leží Čechům stále více v žaludku. Protože… by měl stát nově platit obědy i dětem těchto (https://www.denik.cz/z_domova/stat-zaplati-obedy-i-detem-jejichz-rodice-neumi-hospodarit-20170531.html). Dětem lidí, kteří jenom a pouze neumí hospodařit s penězi, případně mají „jiné priority“ než starání se o to, aby měly jejich děti co dát do úst. Kteří nepracují, nejsou společnosti v ničem prospěšní,… ale na rozdíl třeba od lidí vykonávajících hůře placené profese, samoživitelek a jim podobných mají nárok na státní pomoc.

Zatímco u soukromých dárců, kteří platili a dodnes platí obědy chudým dětem, je víceméně zaručené, že se dostane pomoci právě těm, kdo to doopravdy potřebují, kdo se navzdory všemu nemohou odrazit od pomyslného dna, protože soukromník si ohlídá, komu své vlastní peníze dává,… státu je to jedno. Stát zaplatí obědy klidně i dětem, jejichž rodiče pouze neumí hospodařit.

Ředitelům škol se prostě a jednoduše hodí na krk další povinnosti související s byrokracií provázející náročné a z hlediska vyúčtování rizikové dotační programy, jako by snad už i tak neměli starostí až nad hlavu, a pracující lidé se zkrátka mají smířit s tím, že oni i nadále nebudou mít nárok, zatímco těm nepracujícím se poskytne další státní „benefit“. Namísto toho, aby se příslušné státní úřady staraly o to, proč leckterým „sociálně slabým“ nezbývají peníze na obědy pro jejich děti a proč jejich děti hladoví nebo „hladoví“, namísto toho, aby se postaraly o to, aby takoví rodiče plnili své povinnosti, jež vůči vlastním dětem mají,… zaplatí se jejich potomkům ze státních financí ještě i školní obědy. Plošně, jak jinak.

Protože politikům to přinese ve volbách nějaké ty hlasy od „chudáků“ závislých a parazitujících na státním sociálním systému navrch.

A ostatní lidé? Ti, z jejichž daní se to zaplatí?

To jsou pro stát docela obyčejní blbci. Protože je přece od pádu socialismu ti nahoře nenutí, aby chodili do práce a vydělávali. Na sebe, na ty, jimž osud nebyl příznivě nakloněn,… a na nemakačenky, kteří si radši koupí modernější mobil a jdou do hospody, než aby utratili pár stovek za jídlo pro své potomky. Na které jen tak mimochodem pobírají sociální dávky též.