Nápady hodné politiků

Nebudu v žádném případě tvrdit, že jsou vlivní čeští muži inteligence sama. To rozhodně v žádném případě nejsou. Ale co dokázaly vymyslet a představit veřejnosti dámy, dnes už bývalá ministryně školství Kateřina Valachová a bohužel současná ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová v otázkách školství, to jen tak někdo nevymyslí.

Napřed přišla paní Valachová s onou její slavnou inkluzí, tedy zařazováním „neběžných“ dětí do běžných škol pomalu za každou cenu, s ‚merkelovským‘ „my to zvládneme“, což se do dnešních dnů vesměs nezvládlo a jen tak nezvládne a což stálo akorát tak neskutečné peníze vyhozené pro nic a za nic, a nyní… (https://zpravy.idnes.cz/malacova-povinna-dochazka-skolstvi-plaga-f11-/domaci.aspx?c=A181205_094713_domaci_brzy&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=zpravodaj&utm_content=main)

Nyní navrhuje ministryně Maláčová školní docházku povinnou až do dosažení osmnácti let věku.

O tomto nápadu se podle paní ministryně dlouhodobě jedná na úrovni náměstků ministrů, což ministr školství popírá, má jít o téma inspirované v zahraničí, v sousedních zemích. Že proč prý ukončovat povinnou školní docházku už v patnácti letech, když naše společnost stárne a vzdělání je čím dál důležitější…

Děti se mají udržet ve škole déle, aby v patnácti letech nekončily na úřadech práce. Mají být ve škole déle, aby se toho více naučily a správně si pak vybraly svou další profesní dráhu, což v patnácti ještě nedokážou. A má to být jedním z bodů boje proti chudobě.

Prostě se nám ty dámy zbláznily. Paní Valachová se zasadila, aby se do normálních škol dostaly i děti, jež je nemají sebemenší šanci zvládat, jež potřebují nemalou pomoc za nemalé peníze a stejně se nenaučí o mnoho více než v tradičních školách zvláštních, a co se naučí navíc, stejně později sotva využijí a zase to zapomenou, a paní Maláčová…

Ta chce mimo jiné i tato dítka, jež nemají šanci obstát, držet ve školách ještě o tři roky déle. Aby tu tato spolu s ostatními problematickými jedinci jenom překážela, a to ještě v tom nejlepším případě.

Protože i já znám nejedno dítě, které za „úspěšně absolvovaných“ nedokončených sedm tříd za devítiletku zamířilo nejkratší cestou pro dávky. Jednou otrávené z toho, že muselo sedět s ostatními ve škole, kde bylo „mimo mísu“, jednou v tomto podporované přímo rodinou, očekávající, že si dítě odkroutí své školní minimum a pak začne nosit domů bezpracnou sociální podporu.

Protože studijní typy stejně jako děti, které nejsou zcela ztracené, ve školách stejně do těch aspoň osmnácti vydrží. Jim a jejich rodičům to nedá. A tyto děti by měly náhle „studovat“ spolu s těmi, které tam mají být do osmnácti zavřené pomalu jako v kriminále. S těmi, kdo do školy nechtějí a jsou tam zbytečně. A „kvůli škole“ přicházejí o sociální dávky.

Takové děti z „nepodnětného prostředí“ nebo „na nedostatečné intelektuální či sociální úrovni“ mají sedět ve třídách a rušit, brzdit, ne-li přímo šikanovat ostatní, ty schopnější.

A proč to?

Prý proto, aby se jim po více letech ve škole snáze podařilo najít uplatnění a neskončit na dávkách. Což si ale může myslet snad jedině tato paní ministryně. Která věří, že udělá schopné inteligenty i z „odepsaných“ dětí, pro které se má stát škola kriminálem, když je tam zavře na pár let navrch.

Děkuji pak této paní i jménem kantorů. Kterým věru nezávidím vzdělávání takových skoro dospěláků, kteří nejednou už od mala dobře cítí, že vzdělávání není to pravé pro ně. Ale měli by v něm strávit celé mládí. Než je bude plnoleté stát stejně krmit z dávek nebo rovnou v kriminále skutečném. Kde pak má zřejmě sedět kdejaký gauner a primitiv, každý ovšem výhradně s minimálně středoškolským vzděláním.