Už mi neříkejte „pane“!

Je-li na oné nejnovější zprávě (https://zpravy.instory.cz/4021-nad-timto-pozadavkem-uz-zustava-rozum-stat-tuhle-stupiditu-chteji-prosadit-blaznivi-aktiviste.html) něco potěšující, pak je to to, že v tom nejsme my Češi alespoň sami. Že si to „odskákali“ i jiní.

Jen pár dní poté, co v České republice vypukla „aféra“ s genderově nevyváženou básničkou Jiřího Žáčka v některých čítankách (https://blog.hlavnespravy.sk/882/v-jake-dobe-to-zijeme/), dolehl notně podobný „problém“ dokonce i na samotnou Velkou Británii. Jež také patří mezi země zvané civilizované a tak by prý měla zaručovat rovnost pro všechny.

V tomto případě v oblasti rozmnožování.

Zaměstnanci Britské zdravotnické asociace (BMA), jak v této informaci zaznívá, by prý neměli říkat nastávajícím matkám „nastávající matky“ či „nastávající maminky“. Měli by je prý nazývat „těhotní lidé“ (https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/427857-genderove-vyvazene-tehotenstvi-nerika-se-nastavajici-matka-ale-tehotny-clovek-radi-v-britanii.html).

Protože znáte to… většina těhotných lidí se sice cítí být ženami, ovšem kromě těchto se ve společnosti přece vyskytují i transsexuálové, tedy muži uvěznění nedopatřením přírody v ženském těle, jichž by se mohlo označení „nastávající matka“ dotknout.

A tak zmíněná asociace vydala interní materiál, jenž radí, jak se vyjadřovat, aby se nikdo z pacientů neurazil. A jedině pojem „těhotný člověk“ prý nikoho z lidí jsoucích v očekávání potomka neurazí.

Podobných „moudrých rad“ je tam prý víc. Třeba že staří lidé mají být nazýváni „starší“, že se výtahy pro handicapované mají nazývat „přístupné výtahy“, že se má namísto „příjmení“ používat „rodinné jméno“, že se ve formulářích nemají dávat na výběr oslovení v pořadí „pan – paní – slečna“, protože to vyvolává pocit méněcennosti žen ve srovnání s muži. A zakořeněné požadavky a stereotypy v nerovnosti pohlaví je tak prý třeba potírat.

Ale vraťme se zpět k „těhotným lidem“. Tedy k těm, koho by mohlo potenciálně urážet označení „matka“. Nevím, zda se to těmto bude líbit nebo je to zhnusí, z kterýchžto variant bych se asi přikláněl spíše k té druhé. Ale to je jejich věc.

Ovšem já osobně se tímto cítím už od doby, kdy jsem byl ještě „malým člověkem“, uražen, genderově zdiskreditován. Protože nejsem ani žena, ani transsexuál.

A požaduji, aby kvůli genderové rovnoprávnosti mé maličkosti zavedli oni mudrcové i označení „netěhotní lidé“. Jímž by mohli kvůli rovnoprávnosti označovat muže.

Alespoň tedy do doby, než z takovýchto „mouder“, jak se hezky česky říká, „dostanou mladý“.