Je tomu mizerných pár let, co vstoupila v platnost jedna z novot z dílny českého ministerstva školství. Jež měla nebo alespoň měla mít svou logiku.
Před iks lety bylo usouzeno, že mají v branži působit jenom a pouze kvalifikovaní učitelé, aby se tato patřičně povznesla. Bylo rozhodnuto, že ze škol ke stanovenému datu vypadnou všichni nekvalifikovaní vyučující, kteří si do daného termínu nedoplní kvalifikaci nebo alespoň nezačnou na učitele studovat; pouze s jednou výjimkou, jíž byli staří učitelé s mnohaletou praxí, u nichž by se už jejich vzdělání vzhledem k předdůchodovému věku nevyplatilo a kteří už by současně jen obtížně hledali nějaké jiné uplatnění.
A tak se stalo české školství branží plnou odborníků. Nebo alespoň lidí, kteří mají patřičný vysokoškolský diplom, opravňující je k výkonu této práce.
Ovšem ještě ani nestačili vyhodit ministryni školství, za níž se toto stalo realitou, a už z jejích úst zaznívá, že by zase mnohé mělo být jinak (https://www.novinky.cz/veda-skoly/427695-stat-chce-vic-ucitelu-fakultam-prida-stamiliony.html).
Na základních školách prý chybějí učitelé a stát se proto má zaměřit na pedagogické fakulty, aby se počet těchto lidí zvýšil. A má se v tomto ohledu postupovat přesně v duchu „nejlepších českých tradic“.
Dodal bych, že bohužel.
Ministerstvo školství prý připravilo pro pedagogické fakulty 260 miliónů korun, které tyto mohou využít hlavně na platy svých vyučujících, dalších 650 miliónů korun mohou prý získat z evropských prostředků. Od loňska byl zaveden nový platový stupeň pro začínající učitele, díky němuž si tito „polepší“ už po dvou letech práce ve školách namísto dosavadních šesti let… jenž ale, jak poťouchle dodám, už záhy opět zmizí, jakmile vstoupí v platnost blížící se třístupňový kariérní řád. To vše jen proto, aby prý učitelé nebyli Popelkami mezi českými vysokoškoláky, aby byl o profesi zájem.
Studenti pedagogických fakult mají být rovněž lépe vzděláváni, mají za studií získat více praxe. Proč to? Prý proto, že dodnes získávají zkušenosti až v posledním ročníku, stěžují si, že pedagogického vzdělání na vysoké škole moc nezískali, a záhy z oboru prchají. Celých šedesát procent absolventů pedagogických fakult prý do školství vůbec nenastoupí.
A mimo to má mít Česká republika i více studentů učitelství. Šance na přijetí na tento typ vysokých škol se už prý v poslední době zvýšily a skoro každý druhý uchazeč o studium na pedagogické fakultě u přijímacích zkoušek uspěje. Ovšem… mnozí si to i po úspěšných přijímačkách rozmyslí a na tyto vysoké školy ani nenastoupí.
V roce 2015 prý uspělo u přijímacích zkoušek 8.313 adeptů, studovat ale následně začalo jen 7.562 z nich, loni jich bylo přijato 8.885, ale k zápisu jich přišlo jen 7.252. A přitom jich má podle ministerstva být víc a víc…
Ovšem jiní politici, kteří jsou realističtější, zjevně nevěří v úspěch zmíněného. Nevěří, že bude dost učitelů, pokud (pokud!) se zvýší počet studentů tohoto oboru, z nichž většina stejně hned po vysoké škole prchá někam za lepším. A tak znějí i další nápady, jak situaci zlepšit. Nebo „zlepšit“.
Poslanci ve školském výboru parlamentu například dostali nápad, že by rodilí mluvčí měli dostat výjimku a i bez kvalifikace z českých vysokých škol mohli učit, a to i jiné předměty než jen cizí jazyky. Aby tak cizinci mohli vykonávat práci, již ještě před pár lety vykonávali ti Češi, které ze školství vyházeli právě proto, že neměli předepsané vzdělání.
A titíž poslanci dokonce uvažují i o tom, že by možná měli čeští učitelé po patnácti letech práce dostávat půlroční placené volno na další vzdělávání nebo výjezd do zahraničí za zkušenostmi a na ochranu sebe samých před vyhořením (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/po-15-letech-maji-ucitele-odejit-ze-skoly-a-vzdelavat-se-rod/r~2087a2b8e3b311e69d46002590604f2e/).
Prostě se čeští politici „snaží“, aby školství, ona jejich údajná priorita, prosperovalo. Ale hodlají toho dosahovat tím nejhloupějším ze všech možných způsobů. Tím, že pokaždé něco plácnou a doufají, že to něco přinese. A když to nepřinese nic než potíže, plácne se třeba i pravý opak. Reformují se reformní kroky, navrhuje se nesplnitelné nebo to, co přinese víc škod než užitku, vyhazují se „nekvalitní“ lidé, aby byli zakrátko nahrazováni lidmi ještě horšími.
A když už je úplně nejhůř, utratí se s pompou nějaké ty státní peníze, z nichž stejně nakonec většina skončí jinde, než ve školství, především v kapsách těch, kdo ony věčné „zázračné“ reformy realizují.
A tak lze počítat s tím, že dříve či později opět uslyšíme o tom, jak je v českém školství zle. Tak zle, že nejen ti nejlepší, ale i ti průměrní prchají, nejednou hned po dosažení kvalifikace. A pár korun či možnost „závratné kariéry“ ve třech stupních sotva někoho nalákají, aby ze sebe ve stávajících poměrech dělal osla.
Totiž chtěl jsem říci učitele.