České ministerstvo financí už opět uvažuje o tom, že by zase začalo prodávat českým občanům státní dluhopisy. Zatím se o tom jenom uvažuje, ještě nepadl termín ani jiné detaily, ale zkrátka by se tu opět měly tyto dluhopisy lidem prodávat. Přičemž by neměly být k mání nárazově jako v minulosti, ale plynule v průběhu celého roku, aby tyto dluhopisy byly průběžně dostupné (https://www.novinky.cz/ekonomika/487307-finance-zvazuji-navrat-ke-kalouskovym-dluhopisum.html).
Mluví se o těchto cenných papírech jako o učiněném zázraku. Protože střadatelům tyto nabízejí a také garantují „zajímavé“ úroky, jsou nejbezpečnějším způsobem, jak si uložit peníze, a nehradí se za ně ani žádné poplatky. Člověk jenom zaplatí a potom inkasuje.
Skvělé jsou pak tyto dluhopisy i pro stát, který tak získává hotovost za příznivějších podmínek než u institucionálních věřitelů. A může tak levněji financovat státní dluh a další své potřeby.
Je prý správné, když… když část státního dluhu budou držet české domácnosti. Když „na tom budou vydělávat nejen zahraniční investoři, ale i vlastní občané“. Což prý mimo jiné také stabilizuje situaci v zemi.
Zafungovalo to v letech 2012 a 2013, kdy měli lidé o výhodně úročené státní dluhopisy řádný zájem a stát tak získal levně miliardy korun, z nichž dodnes ještě nebylo splaceno kolem 21 miliard. A bylo by prý dobré to zopakovat.
Aby čeští lidé „bohatli ze státního dluhu“, jenž se má jejich penězi splácet. A jenž v polovině roku vzrostl ve srovnání s koncem roku 2017 zhruba o 89 miliard korun na 1,714 biliónu.
Jsem ekonomický nedouk, a proto to nějak nechápu. A proto také nad tímto nápadem na rozdíl od českých politiků ani nejásám. Jsem určitě hloupý, určitě tomu jenom nerozumím, ale i tak se domnívám, že takové státní dluhopisy žádný zázrak nejsou.
Nechápu třeba, jak mohou lidé bohatnout, půjčí-li za nevelký úrok politikům peníze, aby je tito rozházeli a pak zase dělali stále nové dluhy, které titíž lidé budou muset v budoucnu zaplatit navrch. Dluhy, které jak vidno rostou a rostou.
Nechápu, co je pro národ skvělého na tom, nedrží-li vládu pod krkem finanční instituce, jež jí půjčí a své peníze si ohlídají, ale půjčují jí vlastní lidé, kteří na zacházení s půjčenými penězi nemají pražádný vliv.
A hlavně nechápu, jak to u nás může stabilizovat situaci, když stát dluží svým vlastním lidem.
Chápu to – dozajista mylně, jsa pouhý hlupáček – naopak jako nesmysl, který by se měl zarazit. Přinejmenším do doby, než se politici naučí se státními penězi rozumně zacházet. Než se zbaví zlořádu dělání dluhů s tím, že vždycky najdou nějakého troubu, kdo jim na jejich dluhy znovu půjčí. Aby v České republice mohl pokračovat onen současný „ekonomický zázrak“. Zázrak, který zažíváme tak jaksi čistě na dluh. Na dluh, který máme přes státní dluhopisy nadšeně splácet.
.JPG)
.jpg)
