Když se svého času naplno rozjela migrační krize, byli jsme my Češi ze všech možných stran osočováni a pranýřováni za to, že jsme nechtěli pomáhat těm údajným nebohým migrantům. Zatímco my jsme trvali na tom, aby tito splňovali to, co splňovat měli, a očekávali jsme od nich dodržování pravidel hry, která jim nebyla po chuti, Němci se ústy své kancléřky Merkelové holedbali, jak to zvládnou. A jak dávno dobře víme, moc se jim to zvládnout nepodařilo.
Německo tedy na rozdíl od naší země zaplavili hlavně silní a zdraví muži z Afriky a Asie. Ti, kteří by měli být nejpráceschopnější a měli by tedy zvládnout se o sebe sami postarat. A jak to dopadlo? Dnes už se Německo těmto migrantům brání. Už mu došlo, že jsou to vyžírkové. Sice určitě ne všichni, i výjimky se mezi nimi jistě najdou, ale přece jenom je jasné to, co je jasné. Že oni migranti velice často nešli za svobodou a bezpečím, ale za penězi.
To se projevilo v poslední době, kdy se na mnoha místech Německa rozhodli změnit dávky, které jsou takovým imigrantům poskytovány. Už loni se rozhodlo Bavorsko zavést speciální platební karty pro migranty namísto vyplácení dávek v hotovosti. Tyto karty umožňovaly a umožňují výběr pouhého malého množství hotovosti, nelze je používat v sázkových kancelářích ani s jejich pomocí posílat peníze do zahraničí. A co to znamenalo? Migranti najednou začali ztrácet zájem o život v Bavorsku a začali se stěhovat jinam. A jak přibývá spolkových zemí, které začaly podobnou platební kartu využívat také, přibývá i míst, odkud oni migranti odcházejí.
Kvůli tomuto způsobu poskytování sociálních dávek vzrostl počet dobrovolných odchodů z Bavorska po zavedení oné karty o třicet procent, v jednom okrese Durynska stoupl počet dobrovolně odcházejících dokonce trojnásobně, v Braniborsku víc než dvojnásobně, v Sasku-Anhaltsku o třetinu, v Sasku o pětinu. Zatímco ve spolkových zemích, kde se takové zpřísnění nezavedlo, počty odchodů stagnovaly nebo dokonce klesaly.
Inu, když se tím omezily možnosti zpronevěry státních dávek, klesl zájem migrantů o pobyt zde. Zjevně sem neprchali proto, aby si mohli za státní podporu kupovat jen potraviny, drogistické zboží a podobné nezbytnosti a v hotovosti si směli vybrat třeba nanejvýš padesát euro. Uraženi zřejmě odcházejí někam mimo německé území.
Českou republiku zatím zaplavili utečenci jiní. Ukrajinští. A jakkoliv z nich nejsou Češi jako celek také nijak odvázaní, jedno se jim zaručeně upřít nedá. A to vcelku dobrá přizpůsobivost zdejšímu způsobu života se vším všudy. A zatímco afričtí a asijští migranti vysávali a vysávají Německo, ukrajinští utečenci v České republice dostávají od státu stále menší pomoc, a naopak stále více odvádějí na povinných odvodech. Od třetího čtvrtletí předloňského roku si Ukrajinci v České republice vydělávají pořád víc a víc, a zatímco za pomoc těmto vynaložil stát 3,8 miliardy korun, zaplatili tito na odvodech státu 6,9 miliardy korun. Stoupají počty zde pracujících Ukrajinců a klesá naopak počet těch, kdo pobírají sociální dávky. V minulém měsíci tu pracovalo už 158.000 Ukrajinců, zatímco humanitární dávku čerpalo 86.000 lidí, a to hlavně děti, staří lidé, lidé postižení a o ně pečující. Takže pomoc skutečně využívali především ti, jimž je primárně určena.
Ukrajinci tedy nejsou pro Českou republiku přítěží. Nejsou to paraziti. Jako celek, pochopitelně, i zde se samozřejmě jistě nějaké ty výjimky najdou. A jestli si Češi na Ukrajince v něčem stěžují, bývá to především skutečnost, že začínají připravovat místní o práci. A to často ženy, nikoliv jako u německých Afričanů a Asiatů mladí a silní muži.
Inu, mezi uprchlíky a vyžírky je rozdíl. Jak už zjevně pochopili i v Německu. Ve srovnání s Čechy ale hodně pozdě.
.JPG)
.jpg)
