Poslední červnový den jsem stál na pražském letišti ve dlouhé frontě u odbavení. A jakkoliv se mi pochopitelně podobné čekání nelíbí, tentokrát to nebylo vůbec tak zlé. Protože jsem stál za velkou skupinou mladých hezkých děvčat, a pohled na ně chlapovi skutečně i takové dlouhé čekání dokáže zpříjemnit. Co si budeme povídat.
Vzhledem k mým zkušenostem nebyl sebemenší problém poznat, že šlo o Jihoafričanky. Stačilo se jim podívat na nápisy na stejných tričkách, stačilo je chvíli poslouchat. A jak jen tyto byly veselé! Byť jsem až nyní, po návratu, zjistil, oč že přesně šlo. Prostě pro ně bylo zorganizováno evropské turné. A když se někdo může s kamarády podívat v tomto plus mínus středoškolském věku na druhý konec světa a procestovat tu rovnou několik zemí a vystupovat na vznešeně znějících akcích na atraktivních místech plus si užít volna… To je sen, který jistě neměla jenom moje socialistická mladá generace.
Prostě byly na hudebním turné. Se školou Hoër Meisieskool Bloemhof ze Stellenbosch, což je v oblasti Kapského Města, projely Švýcarsko, Rakousko a Česko, poznaly během deseti dní docela zajímavá místa, mimo jiné si třeba zazpívaly i na Karlově mostě, vystupovaly v osmi kostelích a katedrálách zmíněných zemí, na pražské konzervatoři i na dalších místech.
A byl jsem shodou okolností právě u toho, když odlétaly z Prahy zpátky domů. Stál jsem ve zmíněné frontě hned za nimi. Ale spokojenost byla zanedlouho vystřídána úděsem. To když se dozvěděly, že bude mít letadlo výrazné zpoždění. Inu, mělo za nějaké dvě hodiny odlétat, ale namísto v Praze prý pořád ještě trčelo někde v Kataru. Ale podle odbavujícího personálu žádný problém. Navazující let sice nestihneme, ale Katarci nás v Doha ubytují v hotelu a pak seženou náhradní dopravu…
V Kataru se muselo děvčatům notně ulevit. Snad kvůli tomu, kolik nás v tom zpožděném letadle bylo, zdrželi navazující let do Kapského Města o víc než hodinu, jen abychom ho stihli a nemuseli jim tam zůstat. Ale úleva to byla jenom dočasná. Protože jsem se s nimi zase sešel v Kapském Městě. Kde byl žalostný pohled na pás, kde nebylo ani jedno jediné zavazadlo. A nikdo netušil proč.
Prostě budou děvčata zřejmě vzpomínat na nejeden zážitek ze svého turné po zemích na druhém konci světa. Kde dokonce získaly na pražském festivalu Musica Orbis i celkovou cenu za nejlepší vokální techniku. A odkud jim dorazila zavazadla domů zřejmě také až za tři dny, protože u nás na letišti zkrátka „nejsou lidi“.